Vyberte si jazyk
Kolik lidí z celkové španělské populace čítající 46 milionů obyvatel by bylo schopno uhádnout jméno německé ženy středního věku, která má dnes ve svých rukách těžce vydobytou demokratickou suverenitu a hospodářskou budoucnost jejich země; ženy, jejíž úsudek rozhodne o tom, zda miliony tvrdě pracujících Španělů budou moci zůstat v zaměstnání a splácet své hypotéky i po roce 2011; a jejíž negativní verdikt ohledně španělské ekonomiky by nejenže spustil program úsporných opatření, který by zastínil i ta již přijatá v Řecku a Irsku, ale mohl by se též ukázat jako začátek konce samotné eurozóny?
Dá se předpokládat, že mnoho lidí by to neuhádlo, protože onou ženou středního věku, která si hraje na Boha rozhodujícího o jednom z největších národů Evropy není Angela Merkelová. Německá kancléřka je klíčovou postavou bitvy na obranu Španělska, která dnes opět zuřila na bruselském summitu šéfů vlád členských států. Ano, ukazuje se, že tou osobou, jejíž zdvižený či naopak dolů směřující palec bude rozhodovat o životě ve Španělsku na několik desetiletí či možná ještě déle, skutečně není ona.
Žena, jejíž jediný výrok může uvrhnout Španělsko do neznáma
Tato pocta náleží nenápadné postavě jménem Kathrin Muehlbronnerová, několik jazyků ovládající absolventce ekonomie na univerzitě v Tübingenu. Svádí to k tomu označit ji za ženu, která by mohla mít nad životem ve Španělsku větší zpátečnický vliv než jakákoliv žena od dob královny Isabely [Kastilské], která před více než půl tisíciletím ze země vytlačila Maury, vyhnala Židy a podporovala inkvizici. Jak je to možné? Muehlbronnerová je viceprezidentkou a hlavní analytičku agentury Moody's pro Španělsko. To z ní činí ženu, jejíž jediný výrok může Španělsko ponořit do neznáma a to jednoduchým prohlášením, že pátá největší ekonomika Evropy si už nezaslouží stávající rating Aa1.
Tento týden Muehlbronnerová málem zatáhla za páku, kterou by Španělsko propadlo poklopem do fiskální mučírny, za kterou by se nemusel stydět ani samotný Torquemada [hlavní inkvizitor za vlády Isabely Kastilské]. „Moody's se domnívá, že rizika nepříznivého vývoje opravňují převést španělský rating do režimu přehodnocení s výhledem jeho zhoršení,“ pronesla Muehlbronnerová - s rukou na pomyslné páce - načež euro i akciový trh zažily propad. O chvíli poté napětí o něco uvolnila. „Moody's se nedomnívá, že by byla ohrožena solventnost Španělska,“ připustila a euro i trhy následně o něco povyrostly.
Proč padat před paní Muehlbronnerovou na kolena?
Moody's se domnívá? Ale kdo Moody's zvolil? Kterou smlouvu agentura Moody's podepsala? Na základě čeho padáme před paní Muehlbronnerovou na kolena? Nic proti ní nemám, ale mám toho hodně proti pozornosti, která se věnuje kultuře úvěrových ratingů a jejich vlivu, ve které je ona stoupající hvězdou epizodních rolí. To, proto, že ve chvíli, kdy se národy celého světa snaží vybřednout z globální finanční krize, Moody's a její dva hlavní konkurenti, Standard & Poor's a Fitch, nejsou objektivně neutrálními subjekty, jejichž jediným cílem je inteligentně dohlížet na trhy.
S ratigovými agenturami jednáme, jako kdyby šlo o jakési rozhodčí. Mají dokonce i své místo v některých narychlo vytvořených regulačních rámcích. Avšak ve skutečnosti jde o hráče a nejen o hráče, ale též o sázkaře. A tak, když se nafukoval trh s levnými úvěry v 90. letech a v posledním desetiletí, skoro každý prodejce dluhopisů běžně dostával nejvyšší ratingové hodnocení AAA. Jak začátkem letošního roku uvedl předseda federální komise pro vyšetřování finanční krize zřízené administrativou Baracka Obamy, Moody's byla „továrnou na trojité A“. Ve výsledku pak byl systém od hypoték pro málo bonitní klienty až po samotný trh s dluhopisy zaplaven finančními produkty, které byly masivně nadhodnocené, garantované jen tím, co se nakonec ukázalo jako bezcenné ratingy.
Kafkovský svět úvěrových ratingů
Prokletí v podobě kultury úvěrového ratingu v osobních financích je v Británii relativně v plenkách. Avšak vzrostlo, roste a přitom by se mělo omezit. Každý, kdo je obeznámen s americkou kulturou úvěrového ratingu, ze které vyrostla i kultura státních úvěrových ratingů bude vědět, že je to kafkovský svět. Pokud si v USA zažádáte o vydání kreditní karty bez dobrého amerického úvěrového ratingu, bude vám zamítnuta nejen karta, ale utrpí i váš úvěrový rating a získat potřebnou půjčku pro vás bude ještě těžší. Pokud z jakéhokoliv důvodu vynecháte jedinou platbu, agentura vám sníží hodnocení a označí vás za riziko – a z problému banky bude mít zisk. V běžném bankovnictví i při půjčování peněz nahradil jednotlivce na celém světě systém zaškrtávání políček v počítači.
Ve světě státních rizik je to přesně to samé, jen dopad je daleko rozsáhlejší. Zde agentury hovoří do správy hospodářství suverénních svobodných států. Avšak problém ve světě státních dluhů je rovněž svým způsobem větší verzí problému ve světě osobních financí. Osobní zadlužování kvůli úvěrům se dostalo do spirály ze které nebylo úniku, protože už neexistovali bankovní manažeři v kamenných pobočkách, kteří znali své klienty, znali danou lokalitu a byli schopni činit inteligentní rozhodnutí o jednotlivých případech, a stejně tak svět státních dluhů dnes postrádá zdravý rozum a vyvážený úsudek ve svém rozhodování o národech.
Moc ratingových agentur je třeba omezit
Ve skutečném životě jsou dějiny o lidech. Ve virtuálním světě ratingových agentur se dějiny skládají z čísel. Nad určitou hranicí je to dobré, pod daným limitem špatné. Nikdo s lidským smyslem pro dějiny nemůže nesdílet bolest Irska a jeho ponížení trhy. Ale myšlenka, že tak velký národ, jako Španělsko, za jehož svobodu přátelé mých rodičů bojovali a umírali – by měla na kolena dostat skupina přeplacených manažerů, kteří jen zírají do počítačových monitorů je odporná. Jak se opovažují?
Agentury provádějící úvěrový rating vedou útok trhu na lidi a celé národy. Pokud to půjde, musíme je tvrdě omezit. To je i součástí nejnovějšího německého plánu pro eurozónu. To je také důvod, proč bychom měli přes všechny její nedostatky pokaždé stát za Frau Merkelovou proti Frau Muehlbronnerové.
Názor
Trhy hýbe strach
Přemýšlet o současné dluhové krizi jako o střetu mezi politikou a světem financí nestačí, píše časopis Die Zeit. Zvolení představitelé a trhy „představují sice s těžkým srdcem ale zato už dlouho osudové společenství“, domnívá se týdeník, podle kterého „je vliv spekulantů na trh se státnímu dluhopisy často slabý. […] Trhy hýbe spíše strach než chamtivost.“
Hlavními aktéry jsou banky, které investují ve jménu pojistitelů či penzijních fondů. Ti nevybírají své peníze, aby na zemi zaútočily, ale aby nepřišly o peníze, které do nich vložili jejich klienti. V případě Řecka, Irska či Portugalska „nejsme svědky divoké spekulace, ale stávky investorů,“ tvrdí Klaus Regling, generální ředitel Evropského fondu finanční stability. V tom je právě problém. Neboť „vlády jsou možná schopné učinit přítrž machinacím hráčů. Avšak bázliví investoři chtějí, aby byli vyslyšeni,“ poznamenává Die Zeit. Stejně tak, když správci fondů vyhodnocují nějakou zemi, „raději uvěří přijatelným příběhům než skutečnosti“ a tím dochází k masovým pohybům vedeným strachem. Pro evropské politické představitele z toho vyplývá jediný možný postoj, uzavírá deník: „Jednat stejně jako westernoví hrdinové – nejdřív konat a pak mluvit.“
