Ratingové agentury proti euru

Jdou ratingové agentury po euru? Poté, co během osmnácti měsíců snižovaly hodnocení veřejného dluhu periferních států eurozóny jak na běžícím páse, což v některých případech vedlo k zařazení obligací těchto států mezi toxická aktiva, dnes straší řeckou platební neschopností. Proč? Protože evropské státy se odvážily navrhnout dobrovolnou účast soukromých finančních institucí (bank, pojišťoven, investičních fondů atd.) na záchraně této země. Jde o způsob, jak zabránit řešení, které by umožnilo odvrátit hrozbu řeckého bankrotu. Ten agentury čistě náhodou považují za téměř jistý.

Jako kdyby trhy nebyly už beztak dost nervózní. Agentury se dnes pouštějí i do velice exkluzivního klubu států s hodnocením AAA, což je nejvyšší možný rating. Během posledních několika týdnů daly na vědomí, že o tři A, které ekonomikám umožňují levné financování na finančních trzích, by v dlouhodobém horizontu mohly přijít Francie a Rakousko.

Snížení ratingu hrozí i Velké Británii a Spojeným státům. Řada ekonomů si klade otázku, jakou hru to agentury vlastně rozehrály. „Pokud už ani nejjistější aktivum, kterým je americký dluh, není bez rizika, mění se svět,“ domnívá se Laurence Booneová, francouzská profesorka ekonomie z Ecole normale supérieure v Cachanu. Agentury se pouštějí do rizika spočívajícího v destabilizaci finanční planety, která nebude mít k dispozici jisté investice, což by mohlo urychlit příchod další světové krize. I když se agentury brání tvrzením, že dělají jen práci, za niž jsou placeny, a že trh je nepotřebuje k tomu, aby si vytvořil vlastní názor, dvě studie ukazují na jejich přímou odpovědnost za stávající finanční nestabilitu. První z nich v únoru zpracoval Mezinárodní měnový fond (MMF) a druhou studii před několika dny zveřejnila Evropská centrální banka.

V obou případech je závěr stejný: Snížení hodnocení, která potvrzují obavy trhu stejně jako je samy vyvolávají, mají přímý dopad na investory, kteří automaticky vyžadují vyšší úrokové sazby, aby pokryli dodatečné riziko. Zejména na tak integrovaném trhu, jakým trh s dluhopisy států eurozóny je, má snížení hodnocení destabilizační dopad i na všechny ostatní země, a to i včetně těch nejlépe hodnocených. Zvláště z toho důvodu, že jejich finanční ústavy mají v držení dluhopisy všech členů eurozóny: Snížení ratingu má tedy automaticky vliv na jejich platební schopnost.

Nejenže agentury nebyly schopné předpovědět americkou krizi subprime hypoték z července 2007, kdy měly některé finanční produkty trojité A, ale až do jejich krachu nepředpověděly ani krizi státních dluhů některých států eurozóny, píše se ve zprávě MMF. Tuto chybu se snaží přebít šílenstvím v podobě snižování ratingu.

Jejich historické výsledky jsou otřesné: Během deseti let ratingové agentury, zejména velká trojka ve složení Moody’s, Standard & Poor’s a Fitch, systematickým způsobem ignorovaly strukturální problémy periferních ekonomik. Teprve až v prosinci 2009, tedy poté, co řecká vláda přiznala, že ohledně svého veřejného deficitu lhala, začal cyklus snižování hodnocení. V té době mělo Řecko rating A, tedy páté nejlepší hodnocení na dvacetistupňové škále. O osmnáct měsíců se její dluhopisy už nachází mezi podřadnými: 9. května Standard & Poor’s snížila hodnocení dluhopisů do spekulativního pásma a 31. května jej následovala Fitch a 2. června Moody’s. Pád Irska a Portugalska do pekel měl stejný průběh, ačkoliv jejich dluh se stále ještě drží nad spekulativním pásmem.

Ratingové agentury létají stejně jako divoké kachny v hejnech. Pokaždé, když jedna z nich sníží některé zemi rating, v odstupu několika dní ji následují i ostatní a poskytují na chlup stejné analýzy. Často sledují obavy trhu, ale také je předpovídají, což vede k sebenaplňujícím se proroctvím. Investory svázané konzervativními pravidly nutí snížení ratingu prodávat, což snižuje cenu obligací a utvrzuje trh ve strachu z bankrotu …

Eurozóna a MMF díky finanční injekci v podobě několika desítek miliard euro dovedly Řecko, Irsko a Portugalsko do bezpečí před bankrotem, který odmítají z politických důvodů. „Ale podle trhů tato pomoc zajišťuje pouze likviditu na jeden rok a nikoliv solventnost,“ vysvětluje Laurence Booneová. Zejména z tohoto důvodu mají ratingové agentury za to, že pravděpodobnost bankrotu Řecka je v horizontu tří až pěti let „minimálně 50%“. To by mohlo destabilizovat celou eurozónu. Komise to tak nehodlá nechat.