Vyberte si jazyk
Abychom se dozvěděli, kudy se tento týden ubírá euro, je potřeba porozumět jemným nuancím slovenské politiky.
V úterý 11. října odmítl slovenský parlament posílení Evropského nástroje finanční stability (EFSF). Sociálně demokratická opozice (strana SMER) se totiž zdržela hlasování a liberálové ze strany SaS, kteří hlasovali proti, položili koaliční vládu Ivety Radičové [hlasování o eurovalu bylo spojeno s hlasováním o důvěře vládě], ač přitom byli její součástí. Tentýž parlament pak 13. října navýšení eurovalu schválil díky hlasům SMERu, který svůj souhlas směnil za příslib předčasných voleb.
V těchto debatách a jednáních prokázala slovenská politická elita neschopnost uvědomit si, že skutečné zájmy země jsou zasazeny do evropského kontextu. Dala najevo úzkoprsost malé země, která důležitost evropského záchranného mechanismu podřídila vlastním politickým zájmům.
I když všichni představitelé EU vyzvali slovenský parlament k novému hlasování o eurovalu, nemůžeme obviňovat Brusel, že vyvíjením nátlaku na národní parlament jednal nedemokraticky, jako tomu bylo například v Irsku, které muselo o Lisabonské smlouvě uspořádat v roce 2009 druhé kolo referenda. Brusel nicméně sehrál významnou roli. Druhé kolo hlasování totiž 13. října otevřelo dveře předsedovi SMERu Robertu Ficovi. Fico už předvedl, kdo je, v letech 2006-2010, kdy se jako premiér spojil s krajně pravicovou SNS Jána Sloty a s populisty Vladimíra Mečiara. Za jeho vlády na Slovensku posílil nacionalismus, země se uzavřela do sebe, v regionu zesílilo etnické napětí a Slovensko raději pěstovalo vztahy s Ruskem a Srbskem nežli s Unií. Pokud by Fico na jaře volby vyhrál, přispěla by EU paradoxně a nechtěně k odklonu země od demokracie, k němuž by mohlo v následujících letech dojít.
Skutečnou odpovědnost za nastalou situaci ale nese Richard Sulík a jeho strana SaS, která v prvním kole hlasovala proti posílení fondu. Předseda parlamentu a lídr liberálů si dělá starosti o budoucnost svých dětí, které by se v případě, že Slovensko zaplatí za Řecko, propadly do hluboké zadluženosti. To je v nejméně bohaté zemi eurozóny, která musela po pádu komunismu projít obdobím hospodářské transformace, legitimní argument. Fico si ale zřejmě neuvědomuje, že dnes je hospodářství jeho země úzce svázáno s hospodářstvím evropským. A že Slovensko riskuje daleko víc, bude-li se chovat jako sobecký samotář,schovávající se za tatranským masivem.
Hlasování o eurovalu vedlo k pádu vládyIvety Radičové, političky, která si uvědomovala význam členství v eurozóně a solidárního jednání, která však nebyla dostatečně silná na to, aby o tom dokázala přesvědčit i své partnery. Slovensko nakonec euroval schválilo, ale hodně při tom ztratilo. Hlasování je neúspěchem vlády Ivety Radičové, ale rovněž celého Slovenska.
