Vyberte si jazyk
Stará karikatura má těžký život. Uprostřed malý francouzský rolník, baret do čela a u rtu hnědá Gauloiska. V Bretani vyrábí v těžkých podmínkách nepasterizované kozí sýry [Pozn. redakce: Bretaň přitom mezi oblasti, které kozí sýr produkují, nepatří] a v pravidelných intervalech se vydává manifestovat proti bruselským rozhodnutím, blokuje dálnice a podpaluje nějakou tu starou pneumatiku. Pohodlný obrázek navádí k povrchním komentářům. Přitom však též nahrává těm, kteří mají ze společné evropské politiky největší prospěch: sektoru zemědělství a “agrobyznysu” - jehož lobisté si dávají pozor, aby se pneumatiky nepálily přímo v ulicích Bruselu.
Stará zemědělská politika let šedesátých se má reformovat. Otázkou je, co ji nahradí. Žádný z problémů v Evropě se jejích obyvatel nedotkne více přímým a každodenním způsobem, než společná zemědělská politika. Definuje podmínky výroby našeho denního chleba, potravin, které se budou produkovat i konzumovat. Prostřednictvím kurzů a daní má též okamžitý vliv na peněženky - ty, které patří spotřebitelům i výrobcům. A co víc, hraje též klíčovou roli v uspokojování velkých evropských ambicí týkajících se klimatu, životního prostředí a veřejného zdraví. Orientace zemědělské politiky mají též obrovskou důležitost ve vztazích mezi EU a zbytkem světa, v jednáních o volném obchodu a ve spolupráci pro rozvoj. Všechny evropské politické otázky jsou více či méně spojeny se společnou zemědělskou politikou - ta by tedy měla zajímat všechny politické vůdce - měli by v ní vidět něco jiného než jen obrovskou útratu.
Rozhodnutí padnou za dánského předsednictví
Tato doslova životně důležitá oblast je však řešena neskutečně daleko od každodenních lidí a uzavřena do technokratického regulačního rámce, kterému rozumí pouze experti a který dává vzniknout těžké byrokracii. Kdyby evropští političtí vůdci jen jedenkrát vzali dostatečně vážně své sliby přiblížit Evropskou unii voličům, našli by zde příležitost se realizovat. Je čas vytyčit si priority. Poprvé se jednání budou účastnit vlády všech sedmadvaceti členských států EU. Lisabonská smlouva též z Evropského parlamentu udělala plnoprávného partnera v rozhodování o SZM.
Koncepce zemědělské politiky je součástí nového dlouhodobého rozpočtu na období po roce 2013, rozhodování se tedy budou řídit pravidlem jednomyslnosti, což znamená, že každá země má oficiálně právo je vetovat. Všechna tyto mimořádně složitá jednání by se měly dít za dánského předsednictví Unie v prvním pololetí 2012. V době, kdy budou ve Francii probíhat prezidentské volby. Návrh Evropské komise bude pravděpodobně nastínit několik různých scénářů, vše ale nasvědčuje tomu, že doporučí omezenou reformu, čili jen částěčně aktualizují současný stav. Aby uspokojila různé národní zájmy, Komise se bude muset snažit zaměřit zachování společných principů a přijít s jejich obměnami ušitými „na míru” jednotlivým zemím. A přitom zemědělskou politiku zjednodušit. Je těžké si představit si, že se jí to podaří realizovat.
Spravedlivější zemědělská politika
Opatrnost Komise ukazuje též na její interpretaci atmosféry, která panuje ve většině členských zemí EU. Švédsko, Velká Británie a Nizozemsko představují menšinu, která volá po mnohem radikálnějších změnách. Do jaké míry se jim bude dařit své stanovisko hájit, teprve uvidíme. O konečné pozici Evropského parlamentu zatím nic nevíme. Parlament ve svých řadách čítá velmi aktivní reformisty, avšak i přestavitele silných tradičních zájmů zemědělců; tyto rozdělovací linie jdou naskrz politickými skupinami. V konečném smlouvání by tak Parlament mohl hrát rozhodující roli.
Mezi očekávanými návrhy je i změna současného režimu zemědělských plateb ve prospěch rozvoje venkovských oblastí, opatření týkající se životního prostředí a jiná kolektivní ustanovení. Dá se čekat, že rozpočtový rámec se zpřísní, v souladu s logikou, kterou zde vidíme posledních již téměř dvacet let. Od roku 1988 se zemědělská politika reformuje postupně, se stále omezenějším rozpočtem. Palčivou otázkou zůstává spravedlnost. Zvláště pak rovnost mezi starými a novými členskými zeměmi, jelikož systém podpor na hektar je založen na historických faktech staré EU. V Řecku je tak podpora na hektar pětkrát větší než v Lotyšsku. Jedná se též o společenskou rovnost v otázkách rozdělování evropských fondu. Tok evropských podpor není veden směrem k malým bretaňským zemědělcům. Jejich hlavními příjemci jsou relativně omezené skupiny velkých zemských vlastníků a velkých společností. Podpora, která jde na anglický královský statek, je tak často prezentována jako symbol nespravedlivosti společné zemědělské politiky.
V číslech
Klesající rozpočet
„Rozpočet SZP, který v roce 1988 tvořil 65 % komunitárního rozpočtu, dnes představuje jen 43 %,” připomíná list La Tribune. Francouzský deník dále upřesňuje, že „podle rozpočtových předpovědí toto procento neustále klesá: v roce 2013 by se mělo snížit na 40,3 %. Díky navýšení evropského rozpočtu je však finanční obálka na vzestupu. Příští rok by měla dosáhnout hranice 60 bilionů euro a 61 miliard v roce 2013.”
