Spokojení popeláři Evropy

Přesně před sto lety uvedlo Švédsko do chodu svou první spalovnu odpadu. Od té doby se spalování stalo hlavním zdrojem energie, který ve Švédsku předčí ropu i plyn. Spalovny dodávají víc energie než vodní a jaderné elektrárny dohromady. Biomasa složená z rostlinného a živočišného (ale i komunálního) odpadu nachází široké využití při výrobě elektřiny a tepla, používá se jako palivo v dopravě i jako průmyslová surovina. Většinu švédských měst vytápějí tepelné elektrárny, které udržuje v chodu buď přímo proces spalování odpadu, anebo bioplyn, který se z něj získává.

Švédské hlavní město dnes zásobuje teplem především kogenerační elektrárna v Högdalenu a několik menších zařízení nacházejících se v bezprostřední blízkosti obytných čtvrtí. Protesty občanů? Nikdy žádné nebyly. Vedení högdalenské elektrárny rádo zdůrazňuje, že plyn vypouštěný z komínů elektrárny obsahuje zhruba stejné množství toxických látek jako kouř, který na ulici vyfouknou tři kuřáci. Inspekce pověřená ochranou životního prostředí to potvrdila.

Ve Švédsku míří na skládky pouze 1 % odpadu. Jedná se zejména o vysoce nebezpečné látky, které se uskladňují v hermeticky uzavřených kontejnerech zabraňujících zamoření ovzduší a podzemních vod.

Ekologická města

Stockholm byl vůbec prvním městem Evropské unie, které získalo (v roce 2010) titul „Zelené město Evropy“. Ekologická čtvrť Hammarby Sjöstad se stala vizitkou, kterou rádi vystavujeme na odiv odborníkům a turistům, které tato etiketa přitahuje. Čtvrť, kde žije několik desítek tisíc obyvatel, bude zanedlouho energeticky soběstačná. Už nyní putuje veškerý komunální odpad a odpadní voda do zpracovatelských závodů v blízkém okolí, kde se z nich vyrábí bioplyn, který následně využívá nedaleká tepelná elektrárna. Výkonná tepelná čerpadla čerpají teplo ze studených vod průlivu spojujícího jezero Mälaren, u něhož leží hlavní město, s Baltským mořem. To vše se děje pouhé 4 km od centra Stockholmu v místě bývalých průmyslových a přístavních zón.

Průmysl na zpracování odpadu podléhá výhodnému daňovému režimu a je natolik výnosný, že se odpadu dokonce nedostává. Göteborg už si dlouhá léta jezdí pro odpad až do norského Stavangeru, střediska zpracování ropy. Ale i Norsko navzdory tomu, že oplývá ropou a plynem, začalo odpad využívat coby zdroj energie. Pozornost Švédů se tedy obrátila k Neapoli, která se v odpadcích doslova topí. Zatímco pro Italy jsou zdrojem problémů, pro švédsko-norskou společnost, která jich hodlá odkoupit přibližně milion tun ročně za zhruba 90 eur za tunu, představují opravdový zlatý důl. Odpadky jsou tak - v narážce na kultovní film se Sofií Lorenovou - na cestě k tomu, stát se pravým „zlatem Neapole“. Energetický podnik Hem se sídlem v Halmstadu (jižně od Göteborgu) je připraven vyřešit odpadovou krizi nejen v Neapoli, ale i v jiných evropských městech, ujišťuje jeden z členů vedení, Per Aalund. V Evropě končí na skládkách přibližně 150 milionů tun odpadu, což je v rozporu s evropskou legislativou. „My se o ně rádi postaráme,“ říká Aalund.