Vyberte si jazyk
„ILVA zavírá, propouští 5000 lidí,“ píše v dnešnímtitulku Corriere della Sera. Ve sporu o největší ocelárnu v Evropě, která se stala předmětem vyšetřování poté, co testy prokázaly, že nadlimití míra znečištění z továrny způsobila několik tisíc úmrtí v nedalekém Tarantu, nastal bod obratu. Soud nařídil uzavření několika výrobních zařízení a vydal zatykač na sedm manažerů firmy. Vlastníci na oplátku ukončili provoz továrny a propustili 5000 dělníků. Vzhledem k dopadům na další výrobu a související průmysl by toto rozhodnutí mohlo přivodit ztrátu dalších více než 20 000 pracovních míst. Odbory proto už na protest obsadily kanceláře vedení.
Obyvatelé Taranta jsou rozděleni – bojí se nezaměstnanosti i zdravotních problémů. Podle deníku La Stampa „hrozí městu, které z jedné strany drtí obrovské náklady na vyčištění zamořené půdy a z druhé strany velmi nebezpečná sociopolitická situace, skutečná občanská válka.“
Jejich obavy ale sdílí celá Itálie. „Jaký signál dáváme těm, kdo se ptají, zda se v Itálii ještě vyplatí investovat?“ ptá seIl Sole 24 Ore, který se domnívá, že „křížová výprava několika soudců nemůže rozhodnout o osudu jednoho z nejdůležitějších center italské průmyslové politiky.“ Podle listu svazu zaměstnavatelů krize kolem ILVA
velmi potěší evropské konkurenty. Německé a francouzské skupiny budou mít posvícení. Ve Francii si je stát natolik vědom strategické hodnoty ocelářského průmyslu, že prosazuje myšlenku zestátnění dvou závodů, které nemohou najít kupce, jelikož jsou považovány za nedostatečně konkurenceschopné a ekologicky zatěžující. Zaměstnanost je prioritou – Francouzi říkají otevřeně to, o čem se v Tarantu nesmí ani šeptat.
Pařížská vláda nicméně svádí těžký zápas se společností Arcelor Mittal, která si přeje uzavřít ocelárnu v lotrinském Florange. Stát tvrdí, že je připraven závod, kde je ohroženo 630 pracovních míst, přechodně zestátnit. „Opravdu dobrá myšlenka, nebo mission impossible?“, ptá se deník Libération. Prezident François Hollande by se měl s Lakšmím Mittalem sejít 27. listopadu a pokusit se „šéfa skupiny přesvědčit, aby státu předal celou místní továrnu, tedy vysoké pece i transformaci surové oceli, která představuje nejmodernější a stále aktivní část produkce,“ vysvětluje deník.
Mezi vládou a vedením Mittalu vládne maximální napětí. Týden před vypršením lhůty pro převzetí továrny ve Florange padají na obou stranách hrozby. Jedna strana vyhrožuje znárodněním, pokud se ocelářská skupina nevzdá celého moselského závodu. Druhá strana odpovídá, že prodej všech zařízení je mimo diskuzi, jelikož nemohou být odděleny od její strojařské odnože.
