Vyberte si jazyk
Státy sedmadvacítky, které se sešly 17. června na zasedání Evropské rady, daly přednost technickým opatřením: chtějí uvalit daň na banky a zároveň poukázat na jejich stabilitu a odolnost zveřejněním zátěžových testů. Tentokrát se nejedná o žádnou velkou iniciativu typu 750 miliard euro z Evropského fondu stability, ale vzkaz určený finančním trhům, které pokračují ve spekulacích proti některým zemím eurozóny.
Fond stability umožnil vyvázat se z absolutní závislosti na zbytku světa. Zveřejnění zátěžových testů má trhům ukázat, že banky jsou víc stabilní, než si trhy myslí. Projekt zavedení bankovní daně umožňuje Evropě, aby se znovu chopila iniciativy, neboť o opatřeních se bude hovořit na zasedání G20. Samozřejmě bude třeba určitý čas vyčkat, než bude možné zhodnotit jejich efektivitu (jak je patrno z našeho přehledu tisku, názory evropského tisku na tuto otázku se rozcházejí). Jedinou jistotou je to, že Evropská unie má úzký manévrovací prostor. EU se tak trochu ocitla v postavení člověka stojícího na tekutém písku. Pokud se k žádnému činu neodhodlá, bude závislá na vnější pomoci, kterou nemá pod kontrolou, a hrozí jí, že se bude pomalu propadat. Pokud se ale bude hýbat příliš, její situace se zhorší a všem dá najevo, že je nestabilní.
Dalším rovnovážným bodem, který bude složité udržet, je spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a mezi sedmadvacítkou a institucemi EU. Rotující předsednictví Unie má totiž do 30. června v rukou Španělsko, země s nejistou budoucností, která by se mohla stát příštím terčem útoku trhů. A poté přechází do rukou země, o níž nevíme, zda vůbec nějakou budoucnost mít bude – Belgie, které hrozí, že zůstane ještě několik měsíců bez vlády. Na těchto tekutých píscích budou muset členové EU víc než kdy předtím prokázat svou solidaritu. Počínaje samozvaným francouzsko-německým motorem. Eric Maurice
