Stržený plakát Ben Aliho na předměstí tuniského města Ariana, 16. ledna 2011.

Tunisané očekávají naši podporu

Dobrý přítel Evropanů Ben Ali je nyní na útěku a tuniské demokratické síly hrají se starou režimní gardou o čas. Bude tentokrát Evropa umět demokracii pomoct?

Zveřejněno dne 17 ledna 2011
Stržený plakát Ben Aliho na předměstí tuniského města Ariana, 16. ledna 2011.

Politika sousedství – tak jasně a téměř neškodně zní oficiální název, kterým Brusel označuje drobné dohody s komplikovanými sousedy, se zeměmi, které vulgárně nazýváme „zadním dvorem“ Evropy a jejichž partnerství dnes potřebujeme.

Tato zóna začíná ve směru hodinových ručiček Běloruskem diktátora Lukašenka a Janukovyčovou autoritářskou Ukrajinou – oba jsou dodavateli plynu –, pokračuje znepřátelenou oblastí Kavkazu a Blízkého východu a končí severní Afrikou.

Vzhledem k tomu, že vedoucí představitelé těchto regionů disponují rozsáhlými zásobami zemního plynu a ropy, ale i velkým množstvím drog, uprchlíků a islamistů, které mohou vyvážet, jim evropští státníci naslouchají.

Evropské kličkování v souvislosti s tuniskou krizí ukazuje, jak naivní byla představa, že se všechny problémy našich afrických a blízkovýchodních sousedů vyřeší v rámci Středomořské unie. Nadmíru aktivní Nicolas Sarkozy, který chtěl přesunout geopolitický střed Evropy z francouzsko-německé osy do jižních zemí, si za svého partnera zvolil právě geronto-kleptokrata Ben Aliho. (Berlusconi dával přednost Kaddáfímu.)

Newsletter v češtině

Byl to opravdu dobrý nápad? Prostá skutečnost, že si Tunisko, země sevřená mezi Alžírskem, ve kterém to vře, a chaoticky řízenou Lybií, dokázala zachovat relativní prosperitu a přitom se uchránit islamismu, k ospravedlnění takové odměny nestačí. Z pohledu Tuniska je hlavním městem Evropy Paříž. Francie ovšem vyjádřila demonstrantům volajícím po demokracii podporu až poté, co Ben Ali prchl jako zloděj.

I přesto, že se vměšování do záležitostí bývalé kolonie často obrátilo proti ní samotné, mohla Francie tuniské občanské společnosti a opozici přispěchat na pomoc už dávno. Čím dřív se dnes staré gardě poraženého režimu podaří uspořádat volební představení v rádoby demokratickém duchu, tím bude pro stoupence svobody složitější zavčas se připravit.

Tuniský lid se může chlubit tím, že sám dokázal to, v co Evropa ani neodvažovala věřit. Nyní musíme doufat, že evropská podpora nepřichází v tento klíčový okamžik příliš pozdě.

Diskuze

Dala se svoboda do pohybu?

„Kdo je další na řadě?“ ptá se list Libération nad portréty řady arabských vůdců, kteří se obávají dopadů revoluce v Tunisku na své režimy. Podle některých pozorovatelů „nebude mít tato lyrická iluze dlouhého trvání, anarchie by mohla vyústit v další diktaturu a pokud by se náhodou prosadila demokracie, mohli by jí zas zneužít islamisté, kteří si získali lidové vrstvy,“ píše pařížský deník. Avšak „dnes tuniský lid ukázal, že výzva ke svobodě se setkává s celosvětovým ohlasem (…) západní diplomacie, které soustavně podporují vládnoucí režimy, dávajíc stranou své demokratické principy, aby byly na straně těch u moci, snad brzy situaci porozumí.“

Oproti tomu na stránkách londýnského listu The Independent novinář a spisovatel Robert Fisk, odborník na arabský svět konstatuje „brutální pravdu o Tunisku“. I přes touhu po svobodě tuniské mládeže, která se hodně mobilizuje na internetu, „vládu národní ‚jednoty' sestaví Mohamed Ghannouchi, který byl téměř 20 let Ben Aliho satrapou, který spíše hájí vlastní zájmy než zájmy lidu.“

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!