Vyberte si jazyk
„Jasmínová revoluce,“ která udělala v Tunisku tečku za režimem Zín Abidína bin Alího, byla především činem mladých lidí*– studentů** nebo absolventů vysokých škol, bez zaměstnání*** a s přístupem k internetu****. Mladí lidé bez vyhlídek na práci a tudíž i rodinný život, z nichž se stali zajatci uzavřeného a zkorumpovaného politicko-hospodářského systému, vzali osud do vlastních rukou a zasadili mu, doufejme, osudnou ránu.
I na druhé straně Středozemního moře se miliony mladých absolventů potýkají s nejistotou zaměstnání (pokud vůbec nějaké mají) a narážejí při tom, zejména v Itálii a v Řecku, na zkostnatělé a nehybné hospodářsko-politické systémy. Situaci mladých Evropanů lze se situací jejich tuniských protějšků srovnávat jen částečně, ovšem z budoucnosti mají obavy všichni stejné. Evropané sice neuvažují o svržení stávajících demokratických režimů, nicméně svou nespokojenost dávají najevo nezájmem o politiku (lidé ve věku 18-24 mají největší volební absenci) anebo příslušností k radikálním stranám.
Stále jsou ale ještě schopni vyjádřit hněv kolektivně, jak jsme viděli v případě demonstrací, které Evropu zachvátily loni na podzim. Jejich vzpoura nicméně politickými představiteli neotřásá, protože mladí jsou dnes v menšině – pouze každému pátému Evropanovi je méně než 20 let – a mají daleko k tomu, aby vytvořili kritickou masu, jež by jim umožnila strhnout politická rozhodnutí ve svůj prospěch. Evropští lídři si to zřejmě dobře uvědomují. Jejich postoj vůči mladým, který se projevuje mimo jiné systematičností, s jakou se škrtají výdaje na vzdělání a výzkum, svědčí o důležitosti, kterou jim (ne)přikládají. Je tu ale jedno ponaučení mezi mnoha jinými, které si z „Jasmínové revoluce“ můžeme vzít: kdo utiskuje mládež, tomu dříve nebo později přiletí pořádná facka.
* 60 % obyvatel je mladších 30 let
** 34,6 % ve věku 19-24 let
*** 30 % mladých lidí, respektive 22 % absolventů VŠ, je nezaměstnaných
**** v roce 2009 mělo přístup k internetu 33,4 % obyvatel
