Vyberte si jazyk
Zaměstnanost ve výši 70% ekonomicky aktivního obyvatelstva, investice do výzkumu v hodnotě 3% HDP ročně, 3% hospodářský růst. Takto ambiciózní cíle si EU uložila v roce 2000 v rámciLisabonské strategie. Do deseti let se měly naplnit. Čas brzy vyprší a tato výzva pro Evropu směřuje k fiasku. Po hospodářství, které se mělo do roku 2010 stát „nejdynamičtějším a nejkonkurenceschopnějším na světě“ není ani stopa. Během deseti let se zaměstnanost zvýšila o necelé 4 procentní body a posléze se zastavila na téměř 66%. Investice do výzkumu a vývoje jen o málo převyšují polovinu toho, s čím se počítalo a jsou stále daleko za tím, co na tuto oblast vydávají hlavní světoví konkurenti. V důsledku krize spadl hospodářský růst průměrně na 0,8%. Stejně devastující vliv měla krize na hladinu nezaměstnanosti, která se přesto od roku 2000 snížila z 12% na 7%, ale v důsledku recese se opět zvyšuje na zhruba 10%.
Co dělat? Nemá cenu propadat sebemrskačství. Doba optimismu, který na počátku tohoto století vyrůstal z bezprecedentního úspěchu, kterým byl zrod jednotného trhu, zkrátka skončila. Dnes se ubíráme kupředu ve znamení realismu. Svět se změnil, globalizace postupuje. Co je horší, sázku o kterou se neúspěšně pokusila Evropa, vyhrála Čína. EU se však nevzdává. Nový totem nemá slovní pojmenování. Už nejde o hlavní město Portugalska. Tentokrát je to číslovka: 2020. Možná s nadějí, že bude asociovat „1992“, slogan jednotného trhu.
Neopakovat chyby
Po krachu první desetiletky, je zde snaha vytvořit novou. Konzultace v rámci zemí sedmadvacítky začaly v listopadu a skončí v polovině ledna [summitem 11. ledna]. Poté se bude 11. února v Bruselu konat první neformální summit evropských představitelů, kteří se seznámí s prvními obrysy návrhu Komise. Poté březnový summit stanoví konkrétní program, který se předloží ministrům financí. Konečné schválení pak bude spočívat na červnové Evropské radě. Nepůjde o žádnou revoluci. Spíše o přepracování a uspořádání cílů, kterých má být dosaženo hledáním „nových zdrojů růstu schopných vytvářet pracovní místa ztracená během krize“ v rámci EU a mimo ni pak možností využít globalizaci a vzájemnou závislost mezi státy. To vše v mnohem obtížnějším kontextu než v roce 2000, neboť dnes jsou rozpočtové rámce mnohem napjatější a sociální problémy se zhoršují, zatímco evropská populace stárne.
Rámcově budou podle prvního dokumentu EU dány tři priority: znalostní, tj. vzdělávání, výzkum a informační ekonomika pro růst založený na inovacích s vysokou přidanou hodnotou; flexicurity, podnikatelský duch a neustálé vzdělávání pro stimulování kreativity a sociální rovnováhy; konkurenceschopnější hospodářství, které má být zelenější a integrovanější, což přispěje ke zvýšení produktivity a výkonnosti na všech úrovních, od energetiky po dopravu. K tomu se přidá kvalitativní zlepšení veřejných výdajů. Jestliže byl Lisabon neúspěchem, tak to bylo dáno absencí metody: cíle byly správné, avšak nezavazující, ponechané na dobré vůli vlád. Podaří se nové strategii „EU 2020“ vyvarovat stejných chyb? Je hodně těch, kteří si to nemyslí. V současné době je v Evropě příliš nacionalismu. Pokud tomu tak bude i nadále, tak existuje riziko, že nové období, bude stejně jako předcházející představovat jen mnoho povyku pro nic.
Úvaha
Nerealistický plán
„Prezident EU bez skutečné moci,“ takto varšavský deník Dziennik Gazeta Prawna nahlíží na ambiciózní reformní program unijního prezidenta Hermana Van Rompuye, který bude představen 11. února na summitu EU. Plán volá po podstatných změnách ve vzdělávání, snižování zaměstnaneckých jistot a podpoře technologií šetrných k životnímu prostředí. V případě, že „Evropa 2020“ skončí neúspěchem, tak to bude znamenat konec evropského sociálního modelu, domnívá se Van Rompuy. Jak tomu předejít? Nejprve je třeba přijmout jednotnou hospodářskou politiku o ekonomických otázkách a za druhé přenést zodpovědnost za úspěchy a selhání implementace programu na členské státy. „Díky krizi si představitelé EU uvědomili, že jsou na jedné lodi, takže, když se potopí Řecko, ke dnu může jít i celá eurozóna,“ uvádí Ann Mettlerová, výkonná ředitelka Lisabonské rady.
Členské státy však optimismem nehýří. „Nikdo nepřijme zavedení pokut za nedodržení implementace Van Rompuyova programu,“ říká Mikołaj Dowgielewicz, polský ministr pro evropské záležitosti. Rovněž se domnívá, že též neexistuje šance na ustavení hospodářské vlády EU. „Pravomoci Evropské komise a Evropské centrální banky jsou jasně dány, jakékoli změny jsou nereálné,“ upozorňuje Dowgielewicz. Podobné námitky politiků v 27 členských státech úspěch Van Rompuyova plánu prakticky vylučují. „Bude to první důkaz toho, že vedoucí představitelé EU s prezidentem ve skutečnosti nepočítají,“ shrnuje polský deník.
