Nejenže dohoda otevírá Srbsku cestu do Evropské unie, ale ze strany Bělehradu znamená i de facto uznání nezávislosti Kosova. Zároveň je také jasným úspěchem jindy nepříliš viditelné evropské diplomacie.
„Habemus pactum [Máme dohodu],” vítězně oznamuje Danas ve svém víkendovém vydání. „Konec dobrý, všechno dobré,“ konstatuje deník, který zdůrazňuje historickou důležitost bruselské dohody, jíž předcházelo několik měsíců jednání,
protože je definitivní tečkou za konfliktem v Kosovu a otevírá před vyčerpanou srbskou společností nové vyhlídky.
Newsletter v češtině
Zatímco nacionalistický tisk v Srbsku, například deník Nase Novine, mluví o srbské „kapitulaci“, list Politika se domnívá, že podepsání dohody s Prištinou představuje pro Bělehrad „volbu pro budoucnost“. Bělehradský deník píše, že
Srbsko si teprve bude muset udělat jasno v tom, co přesně získalo a ztratilo. Není však pochyb, že dohoda ukončila sérii porážek, které pramenily z nepochopení světa a našeho okolí, z odmítání reality a úniku do mytické minulosti. Tuto sérii dál prodlužovala neochota ke kompromisu a jejím výsledkem byly velké i menší „kapitulace“. (...) Nyní má Srbsko příležitost zabývat se zdravím, vzděláním a hospodářským rozvojem kosovských Srbů pomocí prostředků, jež mezinárodní společenství schvaluje.
Podle listu Blic se premiér Ivica Dačić a vicepremiér Aleksandar Vučić vydali jedinou „správnou cestou“ – tou, „která Srbsko povede do EU“. Podíl na tom má i vysoká představitelka EU pro zahraniční věci Catherine Ashtonová, která „konečně přerušila sérii neúspěchů srbské vlády a neustálého vybočování z procesu evropské integrace“. A co se týče Dačiće a Vučiće, jak deník zdůrazňuje:
Podařilo se jim přesvědčit největšího protivníka EU ve vládní koalici, kterým je prezident Tomislav Nikolić, že dohoda o Kosovu neznamená porážku. Jejich proměna ze socialisty a tvrdého nacionalisty v proevropské politiky byla rychlá a účinná. Hráli riskantní hru a vyhráli.
Dohoda podepsaná v Bruselu také znamená úspěch pro Evropskou unii a zvlášť pro Catherine Ashtonovou, všímá si záhřebský Jutarnji List:
Ačkoliv na začátku svého mandátu [nedokázala srbského prezidenta Nikoliće mezi členy bělehradské delegace rozeznat], uspěla tam, kde jiní selhali: přesvědčila Bělehrad, že mu Kosovo nestojí za ztrátu vyhlídek na členství v EU. Tento důkaz účinnosti evropské „měkké síly“ dále umocňuje fakt, že přichází v době, kdy EU kvůli své hospodářské krizi silně ztrácí na atraktivnosti.
Na kosovské straně oslavuje Gazeta Shqip „historickou dohodu“, jelikož
je tomu poprvé, co jsme se my Albánci stali pány vlastního osudu, našeho území a našich hranic. (...) Svým podpisem Srbsko de facto uznalo stát, který se od něj oddělil. (...) Balkánské země dnes čítají dva albánské státy, tedy dvě příležitosti, aby se náš lid na trhu evropských hodnot prosadil a aby vytvořil fungující demokracii a právní stát.
Ačkoliv Express uznává, že dohoda „vytvořila právní i politické podmínky k integraci severního Kosova, aniž by Prištině právně nebo politicky uškodila“, zároveň varuje, že
věřit, že tato integrace bude ve čtyřech oblastech se srbskou většinou přijata bez protestů nebo napětí, je iluzí. Rozdíly může vyřešit pouze politické a organizační partnerství mezi Prištinou a Západem, které by zamezilo srbským pokusům definitivně zmařit dohodu, jejíž úspěch bude záviset na jejím plném uplatnění.
V podobném duchu se nese komentář listu Koha Ditore, který rovněž soudí, že bruselská dohoda současnou zablokovanou situaci v Kosovu nijak neřeší:
Dokud nebude Kosovo fungovat jako normální stát, nepomůže mu ani formální uznání ze strany Srbska, ani vstup do OSN. To, že si Bělehrad ponechal výkonnou moc nad oblastmi se srbskou většinou, mu i nadále dává možnost sabotovat v Kosovu jakékoliv reformy a tím i kosovskou státnost.