Vlak do stanice Brusel

Jako volání sirén láká mladé absolventy vysokých škol z celé Evropy trvalý pracovní poměr v Bruselu. Ne vždy je ale přechod do evropských institucí vždy snadný. Café Babel přibližuje trápení těch, kteří se snaží vstoupit do chodeb moci.

Zveřejněno dne 27 listopadu 2009 v 16:14
Bronzové sousoší od umělece René Juliena na dvoře bruselské budovy Karla Velikého. Photo : Quarsan/Flickr

Evropské instituce na planetě Brusel přitahují mladé Evropany ze všeho nejdřív. Získat stálé místo v Evropské komisi je jako najít svatý Grál. K cíli vedou jediné dveře: konkurz. Životní stezky, které k nim člověka dovedou, mohou být různé, v některých prvcích se ale shodují. Předně akademické zázemí: bakalářský diplom z komunikace, magisterský z mezinárodních vztahů a doplňkový magisterský z evropských záležitostí představují nezbytný základ. Tento model často zpestřuje studijní pobyt v zahraničí typu Erasmus.

Pro mladou estonskou právničku Anu Vorkovou bylo získání doplňkového magisterského titulu z evropského práva v Bruselu velice důležité: „Hodně mi to pomohlo získat stáž v Evropské komisi, je to zásadní přednost při konkurzech do evropské veřejné správy.“ Mladý absolvent italsko-českého původu Paolo Sergio, který vystudoval Institut evropských studií na Svobodné univerzitě v Bruselu, říká, že na některé věci je třeba si dávat pozor: „College of Europe v Bruggách se v mnohém podobá velkým americkým univerzitám: platí se tu za kontakty, za to, že si buduješ síť. Ta je určitě užitečná, ale jako mladému absolventovi bez zkušeností je ti stejně nakonec k ničemu. Leda bys prošel konkurzem. Ale projdi jím…

Věční stážisté

Za druhé se člověk musí „uchytit“, musí naskočit do prvního jedoucího vlaku, chce-li proniknout do evropského prostředí. Není nic lepšího než stáž. Ať už tyto „traineeships“ či „internships“ probíhají v institucionální sféře, v oblasti lobbingu, v think tanku nebo v nevládní organizaci, představují každopádně nezbytnou etapu na cestě do „bruseloevropské“ galaxie. „Může to být skvělé, nebo taky velká nuda, to záleží na tom, pod kým pracujete,“ říká Ana. „V zásadě pokud je člověk aktivní, může dostávat k vypracování velice zajímavé úkoly,“ pokračuje Paolo. Stážista se pak s větší či menší rychlostí připravuje na období po stáži, spojené buď s návratem domů, či proměnou na „věčného stážistu“. „Jeden z mých spolubydlících se znovu zapsal na další magisterský program, druhý má před sebou třetí stáž,“ vysvětluje s kapkou hořkosti Francouz Cédric, zapsaný na magisterském studiu na Institutu evropských studií v Bruselu. Další, jako Paolo či Ana, se pečlivě připravují na tolik očekávané konkurzy.

Žádanější východ**oevropné**

Rychlý příchod nových členských zemí zesílil v Bruselu konkurenci mezi mladými Evropany. To, že instituce dávají přednost úředníkům z nových členských zemí, má vliv na nábor mladé pracovní síly. „Proč jsem odmítl kabinet [kabinet českého komisaře]? Protože mě chtěli vzít hlavně kvůli mým jazykovým schopnostem, říká Paolo. Do kabinetů berou na práci stážisty, kteří jsou stejné národnosti jako komisař." Ana se připojuje: „Nikde neříkám, že jsem také Belgičanka. Jako Estonka mám v celé řadě institucí stokrát větší šanci, že mě vyberou.

Narůstá propast mezi mladými absolventy ze starých a nových členských zemí? Tak daleko to nedošlo, ale „to, že je člověk Francouz, Belgičan či Němec, se tak dobře neprodává,“ říká s ironií v hlase Cédric. Perspektivy, které se naskýtají mladým východoevropanům, nelze s těmi, které měli doma, vůbec srovnávat.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma