Zpráva Syrští běženci
Severofrancouzské Calais 28. srpna 2013. Buňka, v níž nalezla útočiště čtyřicítka syrských uprchlíků vyčkávajících na přechod do Británie.

„Všude v Evropě je líp, než ve Francii“

Syrští uprchlíci dál míří přes Francii do Anglie. Doufají, že tam s nimi bude zacházeno lépe než v Calais, kde po nedávné nucené evakuaci squatu bloudí ulicemi bez přístřeší. Další oblíbenou destinací je Švédsko, které syrským občanům právě udělilo uprchlický statut. Reportáž deníku Libération.

Zveřejněno dne 2 října 2013 v 11:50
DR Vibrations migratoires  | Severofrancouzské Calais 28. srpna 2013. Buňka, v níž nalezla útočiště čtyřicítka syrských uprchlíků vyčkávajících na přechod do Británie.

V Calais se syrským běžencům útočiště nedostane. Jejich squat policie 5. září vyklidila. Podle místních úřadů z důvodů bezpečnosti a otřesných hygienických podmínek. Od té doby bloudí v malých skupinkách místními ulicemi. Policejní tlak, který jim zabraňuje usadit se v dalších opuštěných objektech, neustává. Není, kde si odpočinout, kam si dát věci. „Velmi rychle se z nich stávají zubožení bezdomovci,“ varuje Cécile Bossyová, koordinátorka přistěhovalecké mise humanitární organizace Médecins du monde. Ta spolu s pěti dalšími nevládními organizacemi vyzvala úřady, aby se syrským uprchlíkům ve Francii dostalo lepšího přijetí.

Pětadvacetiletý student angličtiny Jusef, kterého potkáváme den před vystěhováním squatu, je vzteky bez sebe. „Staráme se tu sami o sebe, aniž by nám někdo pomáhal. Není tu vodovod ani toalety, je tu strašná špína, ale máme střechu nad hlavou. Proč nás chtějí odsud vyhánět?“ Nádobí se mylo nad odtokovým kanálem, ponožky se sušily na plotě oddělujícím budovu od průmyslové zóny. Nuzné podmínky, v bývalém velkoobchodě poblíž calaiského přístavu však panoval celkem pořádek. Budově říkají místní „Pivovar“ – zůstalo tu totiž několik tun plechovek s pivem, pro které si navzdory dávno prošlé záruční době chodila celá čtvrť.

Pohostinnost i v nouzi

Velký hangár, v němž bydlelo dobrých sto Súdánců, je dnes ohrazen zdí. Dvacítka Syřanů raději zůstala o něco dál, v nedaleké rozpadající se stavební buňce. Na boční straně budovy namalovali anglickou vlajku, jakoby nechtěli zapomenout na konečný cíl své cesty. Vevnitř je několik karimatek, podlahu třípokojového bytu pokrývají deky. I zde se však dodržují pravidla pohostinnosti a s hrstkou návštěvníků - novinářů, aktivistů hnutí Bez hranic, dobrovolníků místní organizace Hrnec nápadů a členů Médecins du monde - se uprchlíci dělí o skromné jídlo: olivy, tvaroh a tuňáka v oleji.

Stihne syrský režim trestný vojenský úder? Uprchlíci jen krčí rameny, příliš tomu nevěří a mají pravdu. „Evropané už dlouho nedělají nic. Není žádná naděje,“ říkají odevzdaně. Jusefovi se hlas zachvěje pouze když se ho zeptáme na zprávy o rodičích a sourozencích, kteří v Sýrii zůstali. Žádné o nich totiž nemá. Uprchli na venkov, kde je bezpečněji, tvrdí. On sám je na cestě už šest měsíců.

Newsletter v češtině

V Calais se asi třicet až padesát syrských uprchlíků neustále snaží dostat se přes Lamanšský kanál do Anglie. „Přišli sem v zimě,“ říká Philippe Wannesson z organizace Hrnec nápadů (Marmite aux idées), která se uprchlíkům věnuje. Míří sem pravidelný příliv z Damašku, Homsu a z Daraa, poblíž jordánských hranic. „Jsou to lidé, kteří mají alespoň nutné minimum peněz, aby se dostali až sem.“ Jusef zaplatil za cestu do Francie 7 500 dolarů (téměř 150 tisíc korun). A kolik stojí přejezd do Anglie? 1000 až 2000 euro. Do diskuze se přidává třicetiletý natěrač Hasan. Když mu dům zničila raketová střela, rozhodl se odejít. Hasan je pořádný chlap, který rád ukazuje své šedivějící skráně: „Šediny mám kvůli Bašárovi“, hřímá v arabštině a jeho druhové se pokoušejí o překlad do chabé angličtiny. Je tu už sedmdesátý den a každý večer zkouší štěstí. Už ani nepočítá, kolikrát ho pohraniční stráž zadržela – alespoň dvacetkrát, říká.

Azyl ve Francii raději ne

Pokaždé ho znovu propustí. Nelze ho totiž poslat zpátky do země, kde zuří válka. A požádat o azyl ve Francii? Kroutí hlavou. Před očima má případ Súdánců. Mnoho z nich o azyl požádalo a mělo tak získat právo na ubytování ve přijímacím středisku pro žadatele o azyl (CADA). Lůžka ale chybí a oni tak žijí ve stejně nuzných podmínkách jako ostatní.

„S výhledem na dvouletý proces říkají ,Díky, ne.’ Většinou za nimi má přijít rodina,“ vysvětluje Philippe Wannesson. „Ti, kteří se dostanou až do Calais a vidí, jaké to tu je, ve Francii nezůstanou.“ V Anglii jsou uprchlíci ubytováváni okamžitě. Ve Švédsku je situace ještě lepší: „Parlament právě rozhodl, že přechodný tříletý uprchlický status bude udělen všem Syřanům, kteří o něj požádají“, dodává Wanneson, včetně možnosti přivést do Švédska rodinu. O to víc důvodů, dát za pravdu Jusefově postesknutí: „Všude v Evropě je líp, než ve Francii“.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma