Vyberte si jazyk
Zpátky do Evropy zněl volební slogan Občanského fóra z roku 1990, který v uplynulých letech často citovali zastánci evropské integrace v polemikách s takzvanými euroskeptiky. České země (Československo) byly přece komunismem násilně vytrženy ze své tisícileté příslušnosti k západnímu civilizačnímu okruhu, a sametová revoluce tudíž znamená především návrat domů z vyhnanství, z „babylonského zajetí“. A poněvadž se Evropa integruje, musíme se – nikoliv nuceně, ale radostně – integrovat spolu s ní, byť EU samozřejmě není bezchybným spolkem.
Euroskeptici vždy zpochybňovali jednoduchost a bezvýhradnou platnost takto pojaté rovnice. O civilizační sounáležitosti a potřebě jejího posilování prý není pochyb, což ale nutně nesplývá přímo s integrací do EU, zvláště když EU některé prověřené civilizační principy, například volný trh, začíná neúměrně svazovat. Jejich postoj by se dal vyjádřit zkratkou „Evropa ano, EU ne“ či v umírněnější verzi „Evropa ano, EU jinak“.
Byť česká „eurodebata“ nezůstávala bez vlivu na domácí politickou scénu, v praxi se české vlády zapojovaly do unijního mainstreamu. Vedl je k tomu mix slabosti i pýchy dotyčných ministrů a dalších úředníků na to, že náhle zastávají „místo nahoře“. Navíc k nějakému složitějšímu manévrování v byrokratických a lobbistických bruselských houštinách české politice scházel a schází kvalifikovaný loajální personál. Tato slabina se zvlášť bolestně projevila při pokusech vybrat eurokomisaře. Jazykově i kontakty vybavený, a tudíž „kvalifikovaný“, se ukázal být jen někdo z prostředí elitní svazácko-nomenklaturní zlaté mládeže, Vladimír Špidla pak tuto funkci dostal jako trafiku.
Více se dočtete v Lidových novinách.
