Vyberte si jazyk
„Vaše zájmy jsou v Evropě. Je načase, aby tam byly i vaše city,“ vzkázal minulý pátek britské veřejnosti polský ministr zahraničí. To nezní jako něco, čemu říkáme diplomatický jazyk, jenže Radek Sikorski není ministr zahraničí ze staré školy. Sikorski v Oxfordu nedržel jazyk za zuby (v podstatě přijel říci: „Podporujte a podílejte se na silnější EU, jinak riskujete izolaci.“), stejně jako v listopadu loňského roku v Berlíně. „Nejste nevinnou obětí rozhazovačnosti jiných, opakovaně jste porušili Pakt stability a růstu a vaše banky nekontrolovaně poskytovaly půjčky a nakupovaly vysoce rizikové dluhopisy,“ vybalil tehdy na Němce. Tam také zazněla z úst polského ministra památná věta: „Nebojím se tolik německé síly, jako se začínám bát německé nečinnosti.“ Přímé a jednoznačné.
Větší vliv, než by se dalo čekat
Sikorski není typický evropský ministr zahraničí, jeho styl však není ojedinělý. Konfliktní švédský ministr zahraničí Carl Bildt rovněž nepatří k těm, kdo drží jazyk za zuby, a nebojí se ani kontroverze. Jeho prohlášení nejednou zapříčinila těžká nedorozumění, například když přirovnal ruskou intervenci do Jižní Osetie se zabráním Sudet nacisty nebo když označil Izrael za hrozbu. Ale kontroverze nechme stranou. Sikorski a Bildt mají společný styl, v Radě pro zahraniční věci, které se účastní ministři zahraničí členských zemí EU, se vyjadřují přímo a bez okolků. Společně s mladým finským ministrem zahraničí Alexandrem Stubbem, horlivým pisatelem, bloggerem a tweeterem, jenž se aktivně účastní národních i evropských politických debat (oproti většinovému postoji ve své zemi je například zastáncem vstupu Finska do NATO). Nebo s bulharským ministrem zahraničí, který je obzvlášť aktivní na Středním východě.
Jsou členy pravicových stran, jsou relativně mladí, získali vzdělání v anglicky mluvících zemích, nemají diplomatickou minulost, pracují společně, ke komunikaci nepotřebují překlad - to jsou ministři, kteří formují novou evropskou zahraniční politiku. Pronášejí řízné projevy, jsou aktivní na sociálních sítích, jsou s veřejností naladěni na stejné vlně a udržují intenzivní kontakty s think-tanky a tvůrci veřejného mínění, hledají pomoc u institucí, aniž by se jim báli postavit. Mají větší vliv na zahraniční politiku EU, než by se s ohledem na váhu jejich států dalo očekávat. A zároveň, a o to tu jde, přivádějí vodu na své mlýny.
Tradiční diplomacie už není efektivní
Polská strategie je ukázkovým příkladem takového vývoje, a nejen kvůli aktivní roli, kterou hraje polský ministr zahraničí ve veřejném mínění ostatních zemí. V souvislosti s evropským předsednictvím ve druhé polovině loňského roku zvýšila Varšava podporu polským střediskům mezinárodních vztahů a finančně podpořila desítky akcí v celé EU s cílem postavit polské priority do centra diskuzí v Bruselu a evropských hlavních městech. Polsko vsadilo na analytické oddělení ministerstva, které v současnosti zaměstnává pětkrát víc zaměstnanců než stejné oddělení ve Španělsku, a v příštím roce plánuje jejich počet zdvojnásobit. Plány, návrhy a účast na evropských názorových platformách přerůstající v mezivládní vyjednávání, zaujímají ve strategii Varšavy ústřední místo.
Současná krize podtrhuje rostoucí vzájemnou závislost mezi členskými státy EU navzájem. Používat jazyk a způsoby tradiční diplomacie a v rámci EU se chovat jako na klasickém mezinárodním jednání pozbývá na efektivitě. Diplomatický jazyk, který v Evropě převládá a který jako jediný dokáže čelit hotovým věcem a vedení tří velikánů (Německu, Francii a Velké Británii), se neomezuje jen na bruselské mezivládní kruhy, summity a velvyslanectví. Je to přímý styl, který se nebojí ideových střetů, který už nevnímá diplomacii jako výměnu zájmů, stanovených v hlavních městech. Z evropské zahraniční politiky se stává společné cvičení v analýze, tvorbě mínění a postojů. Už nestačí zformulovat vlastní stanovisko a vyjednávat o něm. Dnes je hlavním úkolem ministerstev zahraničí přednášet návrhy a zdůvodňovat je v prostředí evropského veřejného mínění, před vládami, sdělovacími prostředky, analytiky a občany ostatních zemí, ve spolupráci jak s ostatními diplomaciemi, tak se sociálními, ekonomickými a mediálními činiteli. Ti, kdo to pochopili, Polskem počínaje, se nacházejí v srdci nové zahraniční politiky EU.
