Vyberte si jazyk
Moldavsko žije ponořené do vlastních problémů a obsesí (rušení spojů, rozpory uvnitř komunistické strany bývalého prezidenta Vladimíra Voronina, atd.), bedlivě však sleduje i válku, kterou Rusko vyvolalo na Ukrajině. Je to přirozené – těžko lze ignorovat, co se děje na našem vlastním dvoře, a nelze ani předstírat, že neslyšíme hluk od sousedů.
Evropa si mezitím zvolila nový Parlament a o posty komisařů v evropské Komisi se svádí zuřivé boje. My doufáme, že mezi novými bruselskými zákonodárci budeme mít co nejvíce přátel a obhájců, tak jako tomu bylo v Parlamentu předchozím, který inicioval a umožnil podepsání Asociační dohody.
Bohužel během svého inauguračního projevu vyslovil nový předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker větu, která je z hlediska Moldavanů přinejmenším nešťastná: „Během příštích pěti let nedojde k novému rozšíření […] EU si musí v procesu svého rozšiřování dát přestávku, a pokusit se o konsolidaci toho, čeho dosáhla během posledních pětadvaceti let.“
Nemá smysl spekulovat o tom, do jaké míry volil nový předseda Komise vhodně svá slova, či zda se domníval, že jimi najednou udusí naděje milionů Východoevropanů žijících pod ruskou hrozbou. Ta se neprojevuje pouze přímou vojenskou agresí, jako to vidíme na Ukrajině, ale také hospodářskými embargy, zuřivými a fašizujícími propagandistickými útoky, tajnou sabotáží, podporou místních separatistických organizací, atd. Rusko v tomto směru disponuje bohatým a zdá se nevyčerpatelným arzenálem.
Prohlášení nového předsedy Komise by mohlo podlomit reformní snažení vlády Moldavské republiky, která s cílem získat důvěru vsadila vše na evropskou myšlenku. Navíc by mohla i u nás doma posílit proruský tábor.
Zároveň bych ale Junckerova slova nerad dramatizoval. Je jasné, že byla pronesena během slavnostního, protokolárního okamžiku, ve snaze usmířit si euroskeptické populisty, kteří v Bruselu získali řadu křesel. Ač to může znít podivně, otázka evropské integrace Moldavské republiky závisí hlavně na nás samotných. Jen my sami totiž můžeme během parlamentních voleb v listopadu 2014 do vlády dostat síly schopné sestavit novou proevropskou koalici. To bude našim argumentem jak pro domácí, tak i pro zahraniční euroskeptiky.
Chrání nás Ukrajina, kde je v těchto dnech pro evropskou myšlenku skutečně prolévána krev. Pomůže nám i skupina středoevropských zemí a její tvrdé jádro – Polsko, pobaltské státy a Rumunsko – které se v kauzu Moldavska budou i nadále pevně angažovat. A nesmíme zapomenout ani na klíčovou roli Spojených států, které mají navzdory špionážním skandálům a ruským špiónům, kterým se daří se do západních vlád infiltrovat, stále do evropské politice co mluvit.
Vývoj na Ukrajině by mohl poraženecký postoj Bruselu změnit. Prognózy pana Junckera nemohou být než dočasné a závislé na momentální situaci, ve které evropskou agendu určuje šílené Rusko.
