V dějinách národů existují chvíle, které zocelují ducha a utvářejí budoucnost. V důsledku sobotní tragédie, k níž došlo nedaleko Smolensku a při níž přišel o život náš prezident a spolu s ním členové nejvyšší politické scény, právě jeden takový moment my, Poláci, právě prožíváme. Po prvotním šoku a nevěřících reakcích přišlo zoufalství, bolest a smutek, navíc zatížené symbolickým rozměrem katastrofy. Sedmdesát let po masakru polských elit zosnovaném NKVD platí Polsko na katyňské půdě opět vysokou daň. Dějiny nám znovu předvedly krutě ironickou hru.
Dramata a utrpení tvoří součást polského DNA. Naštěstí jdou ruku v ruce se schopností překonávat i ty největší obtíže. V těchto chvílích dokážeme projevit to nejlepší, co v nás je: soucit, solidaritu, důstojnost a šlechetnost. Právě tyto kvality se zračí v slzách všech těch, kdo se sešli před prázdným prezidentským palácem, aby zde zapálili svíčku a pomodlili se. Polsko není ve svém zármutku osamoceno. Z celého světa přicházejí do Varšavy slova útěchy a soustrasti. Kdo by si pomyslel, že miliony lidí po celé planetě budou sdílet tragédii jedné středoevropské země a že dokonce i Brazílie vyhlásí třídenní státní smutek na znamení solidarity s Polskem? Podobně jako odchod Jana Pavla II před pěti lety posílila tragická událost vnitrostátní vztahy a nechala zapomenout na stávající rozmíšky a politické rozpory. Někteří si okamžitě začali klást otázku, jak dlouho tato změna potrvá. Je třeba, aby trvala, pokud chceme čelit výzvám, které nás čekají. A čeká nás jich mnoho. Do dvou týdnů budeme znát datum předčasných prezidentských voleb. Nikdo neví, který kandidát si bude stát nejlépe, ani to, zda strana Právo a spravedlnost po smrti Lecha Kaczynského nějakého kandidáta na nejvyšší úřad vůbec představí.
Dříve ale budeme muset zaplnit uprázdněná místa ve vrcholných vojenských funkcích, v prezidentském kabinetu, v sejmu a senátu a jmenovat nového guvernéra Polské centrální banky. Příští týdny budou pro naše politické aktéry, instituce a vůbec celou společnost představovat těžkou zkoušku. Doufejme, že si s ní Polsko dobře poradí.
Maciej Zglinicki