Vyberte si jazyk
Těsně před hlasováním OSN o Palestině [plánovaném na 23. září] měli Evropané spoustu starostí. Tou první bylo nalézt společný postoj mezi samotnými evropskými státy. Za druhé se vyhnout rozpakům vůči Američanům, pokud by s nimi Evropané společně nehlasovali proti plnému členství Palestiny v OSN. A za třetí se vyhnout rozpakům vůči Palestincům, pokud by pro ně Evropané nehlasovali navzdory slibu, že nezávislost palestinského státu „v příhodný okamžik“ podpoří.
Evropa chtěla jít střední cestou. Její vrcholní představitelé nakonec sklouzli ke kompromisu, který se Catherine Ashtonová [vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku] pokusila prodat americko-izraelsko-palestinské trojici a který je Palestině ke škodě. Šlo o to, dotlačit Palestince k tomu, aby upřednostnili hlasování ve Valném shromáždění a rezignovali na hlasování v Radě bezpečnosti, a neuváděli tak její členy do nepříjemné situace. Stejně tak jim je vnucován návrh Nicolase Sarkozyho, aby akceptovali statut blízký Vatikánu s některými pravomocemi navíc, jako je členství v Unesco atd. Výměnou za to by získali příslib od Američanů, že ve Valném shromáždění nebudou hlasovat proti, a od třiadvaceti evropských států, že budou hlasovat pro, což by statutu Palestiny coby pozorovatelského státu dodalo na politické váze.
Palestinci by se pak měli zavázat ke dvěma věcem: Za prvé k návratu k vyjednávacímu stolu v rámci vymezeném Barackem Obamou s tím, že základem vyjednávání budou hranice z roku 1967 s možností územních výměn [většina židovských osad na Západním břehu Jordánu by byla součástí Izraele]; za druhé k tomu, že nebude vznášet žaloby proti Izraeli u Mezinárodního trestního soudu (MTS) v Haagu.
První bod není žádnou novinkou. Sám předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás prohlásil, že po hlasování v OSN budou vyjednávání následovat jako další krok. Novinkou je naopak návrh odejmout Palestincům právo na vznášení žalob u MTS. Znamenalo by to připravit Palestince o zbraň, která by jim umožnila znovu vyvážit poměr mocenských sil při vyjednávání. Kdyby se Palestinci mohli obrátit na tento soud ve věci okupace, zakládání osad, vražd a kolektivních sankcí spojených například s blokádou pásma Gazy, umožnilo by jim to zahnat Izrael do úzkých a vyvést jednání z patové situace.
Svým návrhem „střední cesty“ vytváří Evropa alternativu k americkému postoji a v důsledku chrání zájmy Tel Avivu. K Palestincům se chová stále velkodušně a často je obdařuje krásnými přísliby. Dnes by se ráda trochu zahojila, čímž ale zatíží budoucnost příštích palestinských generací. Můj návrh Palestincům je následující: Kompromis navrhovaný Evropany pošlete zpět s poznámkou „Děkujeme, nechceme“.
Pohled z Izraele
Poslední naděje Tel Avivu
„Celý svět je proti nám, od Středního východu po Ameriku, od Afriky po Asii,“ píše Ha’aretz. „Zbývá nám jen Evropa. Hraje klíčovou roli.“ Telavivský deník uvádí, že velvyslanci pěti zemí Evropské unie, které jsou členy Rady bezpečnosti OSN - to znamená Německo, Francie, Velké Británie, Itálie a Španělsko - „byli minulý týden pozváni na ministerstvo zahraničních věcí“, kde byli požádáni, aby jejich země hlasovaly proti uznání palestinského státu. Všech pět zemí ale zápolí jednak s domácím veřejným míněním, které podporuje palestinské zájmy a jednak touhou prolomit patovou situaci ohledně blízkovýchodního mírového procesu.
Z izraelského pohledu „byla Evropa korunována za ,morální kontinent’ a měla by se podle toho chovat,“ poznamenává Ha’aretz. „Schválením lisabonské smlouvy jako ústavního dokumentu EU se Evropa snažila dokázat, že je skutečnou mocností. Díky paralýze Obamovy administrativy se v OSN ocitla v centru dění. Toto je okamžik pravdy. Izrael žádá, aby prokázala své mravní zásady. To samé ale žádají i Palestinci.“
