Vyberte si jazyk
Nicolas Sarkozy seznámil 29. ledna v televizním vystoupení veřejnost se svým úmyslem aplikovat na francouzskou ekonomiku opatření inspirovaná německou konkurenceschopností, čímž z německého modelu učinil ústřední bod francouzské prezidentské kampaně.
Podle deníku Le Monde hraničí toto odvolávání se na Německo ze strany prezidenta a budoucího uchazeče o znovuzvolení až s „posedlostí“:
V průzkumech si nestojí dobře, Francouzi ho nemají moc rádi. Tak dělá kampaň ve dvou: Angela Merkelová a on, Francie a Německo. Ve dvou jsme o tolik silnější! Od vypuknutí krize loni v létě, která eurozónu málem zlomila, se Německo stalo Sarkozyho jediným předvolebním argumentem. Německo je jeho jedinou referencí. [Ale] Francie není Německo a nikdy není možné vést jedinou politiku. Volební kampaň je tu od toho, aby toto dokázala.
Le Figaro, který si dokonce klade otázku, „zda prezidentské volby nebudou jen referendem o německém hospodářském modelu“, soudí, že Nicolas Sarkozy má „dobrý důvod táhnout právě tuhle kartu“:
Je choulostivé voliče žádat, aby si uprostřed krize utahovali opasky; mnohem víc se vyplatí poukázat na příklad země, která v Evropě nepochybně obstála nejlépe. Francouzi jsou připraveni ji na tomto poli následovat: Německo se v očích veřejného mínění nikdy netěšilo tak dobré image.
V tomto kontextu se nutně vtírá otázka: „Představuje Německo vzor?“ La Croix se na titulní straně ptá:
„Existuje na světě nějaká vzorová země, dokonale vyspělý politický systém, ideální hospodářský směr, který by překračoval hranice států, kultur a mentalit? […] V současné krizi, kdy jsou ohroženy veřejné finance evropských států, vystupuje Německo jako dobrý žák, kterého zkoušející – ratingové agentury – chválí za to, jak dobře dokázal spravovat rozpočet a vyhnout se prohlubování deficitu […] Překvapeni jsou dokonce i sami Němci, z nichž ne všichni jsou přesvědčeni o své dokonalosti. Německý úspěch je tedy třeba podrobně analyzovat, a jakmile bude bilance hotova, je třeba se ptát, zda jej lze přenést i jinam.“
V této otázce je deníkLibération skeptický:
Nikdo samozřejmě nezpochybňuje francouzsko-německé spojenectví, jež je „klenotem“, který je třeba chránit, a které vždy bylo neodmyslitelným motorem evropského projektu. Francie se nepochybně musí nechat svým sousedem inspirovat. Prezident pouze zapomněl upřesnit, že v důsledku deregulace německého pracovního trhu významnou měrou vzrostla sociální nejistota a počet chudých pracovníků. A že tato honba za konkurenceschopností dnes podkopává soudržnost německé společnosti.
