Vyberte si jazyk
Na jednom konci pásu stovka nepopsaných želatinových tobolek. Na druhém paleta pečlivě vyrovnaných krabiček opatřených etiketou. Mezi nimi vkládá desítka kloubových robotů léky do správných obalů. Dělníci mohou být spokojení, testy jsou průkazné. Stroje, na kterých už měsíce pracují, brzy poputují k indickému odběrateli.
V takřka nové továrně italské skupiny Marchesini na jižním předměstí Boloně vymýšlí 700 zaměstnanců přístroje, které budou balit léky od farmaceutických gigantů jako jsou Novartis, GSK nebo Sandoz. V kraji Emilia-Romagna 300 kilometrů severně od Říma běží průmysl na plné obrátky. Vyrábějí se tu stroje vážící víc než tunu, které směřují do Brazílie, Číny, Jižní Afriky... „Jsme hodně aktivní v rozvíjejících se zemích,“ říká hned z kraje vedoucí oddělení komunikace Guido Rossi.
V Evropě svázané úspornými opatřeními, která podkopávají její výrobní schopnosti, nespočívá průmyslový úspěch regionu Emilia-Romagnapouze v cíleném vývozu. „Sílu místnímu průmyslu dodávají také četné malé lokální podniky, které jako by kolem nás utkaly síť,“ říká Massimo Marchesini, který v roce 1974 skupinu nesoucí jeho jméno založil. Právě díky této struktuře těsně provázaných malých a středních podniků se podle něj daří dopady globální hospodářské krize rozptýlit.
Vítejte v „Packaging Valley“
Od té doby, co před zhruba rokem převzal vládu nad ItáliíMario Monti a jeho úřednický kabinet, „se dlouhodobé vyhlídky Itálie zlepšily“, stojí v hospodářské prognóze OECD z minulého týdne. Nezaměstnanost se zklidnila, výnos desetiletých vládních dluhopisů klesl nejníže od roku 2010 a podle analytiků banky Intesa Sanpaolo zaznamenala průmyslová výroba „ve třetím čtvrtletí […] stabilizaci, která prolomila celoroční klesající tendenci“.
V Evropě průmysl stále více zavírá provozy (Peugeot, Petroplus, Alcoa, ArcelorMittal…), výroby balicích strojů v Emilia-Romagna se to ale netýká. Koncentrace firem pracujících v tomto oboru je tak vysoká, že se oblasti v okruhu sto kilometrů od Boloně přezdívá „Packaging Valley“. Podle studie místních bank Carisbo a Banca Monteparma vykázal tento sektor v prvním pololetí letošního roku v porovnání s rokem 2008 devítiprocentní růst. Vývoz do zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) vzrostl v letech 2000-2011 o 260,4 procenta.
Nejlepší rok
Průmyslová energie regionu dříve poháněla stroje na výrobu hedvábí. Dnes se využívá k balení kávy, cigaret, kosmetických výrobků, těstovin... a čaje. Na východním předměstí hlavního města omáčky ragú se z továrny společnosti IMA line do všech stran vůně divokého koření. Daniele Vacchi, který má u předního světového výrobce strojů na balení bylinných čajů na starosti komunikaci, šlape po zbytcích napůl rozvázaných čajových sáčků a při tom vysvětluje: „Rok 2011 byl nejlepší za posledních padesát let. A letošní rok zlomí všechny rekordy. Už dva roky máme práce až nad hlavu...“ Počet zaměstnanců přitom neustále roste, z 3 129 v roce 2010 vzrostl na dnešních 3 524.
„Výraz ‚Packaging Valley‘ nabízí rychlý způsob, jak podrobně popsat něco složitého,“ vysvětluje Daniele Vacchi téměř dokonalou francouzštinou. I on je přesvědčen o tom, že „tajná zbraň“ regionu spočívá ve vztazích mezi stovkou drobných podniků. „Když vypukla krize, drželi jsme všichni při sobě, důvěřovali jsme si, spojovala nás síť neformálních vztahů, které nejsou součástí žádné smlouvy,“ říká padesátiletý muž a v prstech přitom mne roztržený čajový sáček. Region je nositelem ekonomiky, průmyslová kultura je tu historicky zakotvena. Itálie má nůž u krku, ale Emilia-Romagna nápor vydržela.
Alternativa italského modelu
V době, kdyzpráva Louise Galloise znovunastolila debatu o stavu francouzského průmyslu a kdy pro Evropu zůstává nadále vzorem německá ekonomika, zůstává alternativa, kterou nabízí italský průmyslový model, často stranou zájmu. Platy jsou v Itálii nižší než v Německu, ale vzhledem k výši sociálního a zdravotního pojištění se mzdové náklady pohybují přibližně na stejné úrovni. Oslovené místní odbory se sice krize a prekarity dělnické profese (konkrétně kvůli rostoucímu počtu smluv na dobu určitou) obávají, ale zároveň přiznávají, že se odvětví výroby obalů „nepotýká se stejnými problémy“ jako jiné obory.
Příznivý stav průmyslové výroby v regionu Emilia-Romagna vypovídá o tom, že Itálie ještě zdroje má. Alespoň tak vyznívá vzkaz, který se na nádraží v Boloni, Parmě či Miláně snaží šířit jeden velký bankovní ústav: „L’Italia merita ancora credito” [Itálie si ještě zasluhuje kredit.]
