Vyberte si jazyk
Výbor pro hospodářské a měnové záležitosti Evropského parlamentu přijal 29. listopaduspolečný postoj k evropskému bankovnímu dohledu. Ten se stane základem jednání s členskými státy o dohodě o bankovní unii, kterou by měli schválit ministři financí EU na schůzce 4. prosince. Průběh jednání pozorně sledoval místopředseda Parlamentu Gianni Pittella, který v předvečer hlasování výboru poskytl serveru Presseurop rozhovor.
Presseurop – Jak to vypadá s bankovní unií a dohledem?
Gianni Pittella – Berlín se bránil hlavně tomu, aby Evropská centrální banka (ECB) dohlížela i na méně důležité banky, zejména pak na zhruba 1 600 německých Landesbanken (regionálních bank) a spořitelen. Došli jsme ale ke kompromisu: výbor pro bankovní dohled ECB bude pověřen kontrolou nad národními bankami, nad bankami, jejichž krach by znamenal systémové riziko, a nad bankami, které kvůli problémům požádaly o finanční asistenci. Dohled nad ostatními bankami zajistí národní centrální banky. ECB se ale může, bude-li to považovat za nutné, zaměřit případ od případu i na tyto ostatní banky. Parlament bude dohlížet na to, aby mezi kontrolními orgány a kontrolovanými bankami nedocházelo ke střetu zájmů. Vzhledem k vysoké propustnosti bankovního sektoru jde o věc velmi ožehavou. Dále jsme se dohodli, že v zájmu zajištění demokratické kontroly výboru pro bankovní dohled mohou být jeho předseda a místopředseda zvoleni do funkce až poté, co jejich jmenování schválí Evropský parlament. Podobně se ostatně postupuje i při jmenování prezidenta ECB. Také budeme požadovat, aby byl výbor ECB v neustálém kontaktu s Hospodářským a měnovým výborem EP. Doufáme, že Evropská rada na svém příštím zasedání 13.-14. prosince návrh schválí, aby mohl bankovní dohled začít fungovat už od začátku příštího roku.
Jakmile bude výbor pro bankovní dohled schválen, jaké další kroky bude třeba udělat k vytvoření skutečné bankovní unie?
Některé kroky ještě zbývají. Konkrétně je potřeba sjednotit systém pojištění bankovních vkladů. Nejdůležitější je ale bankovní dohled. Můžeme mluvit dokonce o revoluci: namísto 27 národních regulátorů (což je v Evropě, kde existují nadnárodní banky, věc naprosto nesmyslná, skutečný handicap) bude regulátor jen jeden. Když budeme udržovat současný systém, nevyhneme se dalším bankovním krizím. Zavedení jednotného bankovního dohledu by nastartovalo i dlouhodobě příznivý vývoj: máme-li bankovní unii, můžeme vytvořit unii hospodářskou a fiskální. A poté i unii politickou, protože sdílet na evropské úrovni pouze hospodářství a finance, a nikoliv politiku, nemá smysl.
Věříte, že vznikne politická unie?
Ano! Jsou tu překážky, ale ty se musíme snažit překonat. Doufám, že v roce 2014, kdy se uskuteční evropské volby, budeme mít už novou evropskou smlouvu, která stanoví nová politická pravidla a vymezí rámec budoucí politické unie.
Myslíte si, že Parlament by měl sehrát roli v ekonomickém životě Unie a při hledání řešení hospodářské krize?
Na základě Lisabonské smlouvy se stal Parlament spolurozhodovacím orgánem. Domnívám se, že se v průběhu několika let stane skutečným zákonodárným sborem. Parlament bude muset převzít roli unijního zákonodárce. Dnes chceme mít možnost vyjádřit se ke způsobu řízení krize. Snažíme se ze všech sil upozornit hlasatele úsporných opatření na to, že podle všech dosavadních studií jsou účinky politiky založené pouze na úsporách zhoubné. Veřejný dluh neklesá, recese trvá, zvyšuje se nezaměstnanost, klesá domácí poptávka, Evropa ztrácí ve světě konkurenceschopnost a růst se dá podle prognóz znovu očekávat nejdříve v roce 2014.
Máte nějaké alternativní návrhy?
Za politikou úsporných opatření je třeba otočit list. Nadešel čas investic. Chceme evropský plán pro růst, sociální soudržnost a udržitelný rozvoj, založený na financování materiální a nemateriální infrastruktury. Materiální infrastrukturu tvoří železniční, energetické a telematické sítě a obnovitelné zdroje energie. Do nemateriální spadá vzdělávání, odborná příprava, výzkum a mobilita mládeže. Jde o plán za stovky miliard eur, který musíme co nejrychleji spustit.
Členské státy musejí často radikálně škrtat, protože jim docházejí peníze. Kde chcete za této situace zmíněné miliardy hledat?
Musíme zavést evropské dluhopisy - slavné eurobondy - které by měly vynést zhruba tři biliony eur. Tuhle částku jsem si nevymyslel já, došli k ní ekonomové v čele s [bývalým předsedou Evropské komise] Romanem Prodim a [italským ekonomem] Albertem Quadrem Curziem. 2,3 bilionu by mělo jít na zespolečnění evropského dluhu a zbývajících 700 miliard na financování zmíněného investičního plánu. Kancléřce Merkelové a německým občanům pak můžeme říct: „Podívejte, eurobondy vás nebudou stát ani cent, protože za ně budou ručit členské státy svými zlatými rezervami a veřejným majetkem.“
Státy mohou ručit za vlastní veřejný dluh a zároveň za eventuální dluh evropský?
Jejich zlaté rezervy a majetek na to bohatě stačí. Šlo by rozhodnout, že státy budou za eurobondy ručit částí HDP přesahující 60 % [poměr veřejného dluhu a hrubého domácího produktu, který státy nesmějí podle konvergenčních kritérií překročit]. Technicky vzato to možné je. A musíme uznat, že je to dobré řešení. Pokud pak Angela Merkelová výměnou za podporu eurobondů požaduje kroky směrem k rozpočtové unii, tj. aby členské státy respektovaly kritéria rozpočtové dohody a Unie přísněji kontrolovala jejich bilanční politiku, pak já říkám „v pořádku“. A bylo by dobré pokročit i v projektu politické unie.
Naznačil jste možnost, že se Parlament stane zákonodárným sborem EU. Dnes tato role připadá Radě. Jak si pak představujete vztah mezi oběma institucemi?
Představuji si dvoukomorový zákonodárný sbor, v němž by Rada byla jakýmsi senátem. Obě komory by měly stejné pravomoci. Předseda Rady by byl zároveň předsedou senátu. Anebo by Rada mohla převzít roli výkonného orgánu, ale to by zase zpochybnilo roli Komise.
Do budoucna si představujete Unii federální, Unii dvou, respektive třírychlostní anebo mezivládní?
Já bych si přál unii federální. Mezivládní přístup nepřinesl zrovna skvělé výsledky. V souladu s jeho logikou totiž veškeré jednání podléhá národním zájmům. A ty se očividně rozcházejí.
V článcích, které jsme publikovali, se často mluví o reformě zavádějící přímou volbu předsedy Komise a eurokomisařů. Co si o ní myslíte?
S přímou volbou předsedy Komise souhlasím. A mohla by se uskutečnit už v roce 2014, aniž by se porušila pravidla, kterými se evropské volby v současnosti řídí. Kdyby strany v politických skupinách Evropského parlamentu během kampaně doporučily svého kandidáta na předsednictví Komise, hlasovali by pro něj i jejich voliči. Kdyby Strana evropských socialistů označila za svého kandidáta současného předsedu Parlamentu Martina Schulze – což já bych si přál, protože má k výkonu této funkce veškeré předpoklady – tak by ho za kandidáta označily i všechny přidružené strany.
Co si myslíte o zavedení nadnárodních kandidátek a o tom, že by se kandidáti prezentovali i v jiných zemích než své vlastní?
Já s tím souhlasím. Souhlasím i s volbou eurokomisařů z řad europoslanců. Jejich jmenování by už nespadalo do kompetencí vlád členských států a řešil by se tak demokratický deficit, jeden z velkých problémů dnešní Evropy.
Rozhovor vedl Gian Paolo Accardo
