Vyberte si jazyk
O tom, že za svou kariéru vděčí Agata Buzeková ochrannému deštníku, který nad ní drží její otec Jerzy Buzek, bývalý polský premiér a momentální předseda Evropského parlamentu, se už dnes nedá ani žertovat. Přijetím ceny Shooting Star 2010 na letošním Berlinále se Agáta 15. ledna zařadila do elity nejlepších evropských herců. Úspěch pro polskou kinematografii? Samozřejmě velký, o to víc, že žádný film s poznávací značkou „Polska“ se na 60. mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně nepromítal. Agáta Buzeková má za sebou nabitý týden, s cenou v kapse na ni ale ještě mnohem víc práce čeká: po celý rok 2010 budou Shooting Stars v centru světové kinematografie, zvláště pak se zúčastní všech hlavním mezinárodních festivalů. Je to cena za slávu. Nakonec všichni byli jmenováni velvyslanci evropského filmu.
Snít o herectví začala Agáta Buzeková už jako mladá dívka, studentka baletní školy v Gliwicích, později ateliéru dramatického umění Doroty Pomykałové v Katowicích. Jako absolventka Varšavské Divadelní akademie měla už v roce 1999 na kontě několik rolí – pravý úspěch na ni však ještě čekal. V roce 2001 byl její výkon v roli Pavetty ve filmu Wiedźmin (Kouzelník) označen jako „zajímavý,“ i když adaptace novel Adrzeje Sapkowského do kina diváky příliš netáhla. Rok 2002 byl však pro herečku triumfální: hrála Kláru ve filmu Zemsta (Msta) Andrzeje Wajdy, kostýmové lahůdce podle hry Aleksandera Fredra. Role energetické milenky jí vynesla nominaci na Cenu Zlatého orla Polské filmové akademie za vedlejší roli.
Talentovaná, krásná a rozumná
„Jsem především herečka, což ale neznamená, že nevnímám svět okolo,“ prohlásila Agáta Buzeková před šesti lety. V roce 2004 se angažovala jako nezávislá pozorovatelka během prezidentských voleb na Ukrajině. Podporuje rovněž hnutí Solidarita s Běloruskem a podílí se na sbírce prostředků pro stavbu studen v Sudánu, organizovanou polskou Humanitární akcí. Jakoby to nestačilo, spolupracuje též s nadací pro ochranu práv zvířat Viva. Po filmech Glina (Policajt, 2003), Valerie (2006), Tajemnica twierdzy szyfrów (Tajemství pevnosti tajných kódů, 2007), „Rys“ (2007) a Teraz albo nigdy (Teď nebo nikdy, 2008) přišla pravá sláva až před rokem, když Rewers Boryse Lankosze posbíral sedm Zlatých lvů během 34. Festivalu polského filmu v Gdyni, nejprestižnějšího polského filmového festivalu. Agata Buzeková vyhrála dvě ceny - za nejlepší herečku a Cenu publika Zbyszka Cybulského.
Natáčení Rewersu, thrilleru odehrávajícího se v realitě stalinského Polska, plně odhalilo její talent. Perfektně zde ztvárnila roli Sabiny, malé nevýznamné šedé myši zaměstnané ve vydavatelství Lidového Polska, která v návalu emocí otráví svého démonického milence (Marcin Dorociński), důstojníka státní bezpečnosti. Herečka si svým výkonem získala nejen publikum, ale i permanentně nespokojenou kritiku. Jak tedy můžeme Agatu Buzekovou, nejslavnější polskou herečku posledních let, charakterizovat? Sláva ji málo zajímá, ve filmových plátcích se o ní nepíše, je diskrétní a podle rozhovorů se dá soudit, že jednoduše rozumná. Příroda ji též dala do vínku pozoruhodnou krásu (ve 23 letech byla manekýnou) a opravdovou osobnost (veřejně se přiznává ke své katolické víře). Na polskou vizitku ve světě filmu to není špatné.
