Vyberte si jazyk
Nadia Jebrilová pracuje jako novinářka již deset let, ale ani jednou za celou tu dobu neměla možnost ve svém zaměstnání mluvit arabsky. Nyní však přišla s myšlenkou natočit pořad Rena rama arabiskan (Arabština ve všech svých podobách), který má za cíl zmapovat postavení arabštiny ve Švédsku, Dánsku, Velké Británii, Francii, Itálii, na Maltě, ve Španělsku, Bosně a v Libanonu.
„Chtěli jsme najít něco, co by se týkalo arabštiny,“ vysvětluje Nadia. „Ale všichni mluví jen o islámu a Středním východu, jako by bylo nutné se omezovat jen na ta samá témata.“ Jebrilová si proto řekla: „Mezi námi je mnoho muslimů a většina z nich mluví arabsky. Ale žijeme přitom v Evropě! Navíc nemluvíme stejnou arabštinou jakou se mluví na Středním východu, mícháme jazyky dohromady.“
„Moje generace tvoří samostatnou skupinu. Vyrostli jsme v prostředí, které je radikálně odlišné od toho, ve kterém kdysi žili naši rodiče. V Evropě existuje tolik možností, navzájem se prolínajících cest. Je to úplná novinka, ale nikdo jí vůbec nevěnuje pozornost.“
Z pocitu frustrace se nakonec zrodil pořad Rena rama arabiskan, který si klade následující otázku: do jaké míry je možné vystačit si s arabštinou v běžném životě v Evropě?
Jebrilová zjistila, že se arabsky běžně dorozumíte například v Berlíně. V prvním dílu televizního seriálu procestovala Švédsko s tabulí, na které stálo: Mluvíte arabsky? Zatímco se televizní štáb posunul dál za švédské hranice, novinářka zastavovala lidi na ulici, zpovídala jazykovědce, spisovatele, humoristy a umělce. Seriál tak postupně získal charakter satirického portrétu dnešní Evropy, který výrazně překračuje původní záměr mapovat pouze arabský jazyk.
Byla prý příjemně překvapena samotným Švédskem, kde zjistila, že se lidé skutečně o arabštinu a arabský svět zajímají. Naopak v Dánsku, v zemi, kde je otázka mnohojazyčnosti předmětem bouřlivých debat a kde arabské děti tvrdí, že mluvit mateřštinou není výhodou, pořad nabral trochu nepříjemný spád. „Míchají diskusi o jazyku s dalšími tématy, a všechno to nakonec shazují na problém přistěhovalectví,“ vysvětluje Nadia.
Ve Francii se pak setkala s lidmi, kteří sice arabsky mluvili, ale nechtěli jí poradit, jak se dostat do obchodu s hudebninami. Nadávali jí a pokřikovali po ní, ať vypne kameru. Nepochodila, ani když se pokusila oslovovat lidi se svou tabulí s arabským nápisem. Novinářka z toho vyvozuje, že reakce lidí ve Francii je nepochybně důsledkem toho, jak francouzská média prezentují arabsky mluvící občany. Nakonec se jí ale povedlo domluvit si interview s Chálidem, králem alžírského folklórního stylu Rai. Nadia si vzpomíná, že se na sebe navzájem nervózně pochechtávali. Chálid se zdráhal mluvit arabsky a do svých odpovědí míchal mnoho francouzských slov, takže novinářka nerozuměla ani polovině toho, co jí zpěvák řekl. Sama byla trochu v rozpacích mluvit mateřským jazykem, směsicí palestinského nářečí a švédštiny.
Nadia Jebrilová připomíná, že pořad nemá žádné politické cíle, i když se natáčelo před létem, během nejintenzivnějších protestů Arabského jara v severní Africe. Byly to události, které přinesly dalekosáhlé důsledky. „Dnes se už Arabové nepovažují jen za oběti nebo za utlačovatele. Jsou to lidé jako všichni ostatní, kteří chtějí dobře žít a jsou ochotni pro to bojovat. Zvýšil se zájem o arabský region. A my, kteří se podobáme těm lidem, co se bili za své ideály, můžeme trochu pozvednout hlavu.“
