Vyberte si jazyk
Jednou z prvních iniciativ řeckého předsedy vlády Jorgese Papandrea po jeho volebním vítězství v říjnu loňského roku bylo pozvání katalánského architekta Josepa Acebilla do Atén. Toto gesto svědčilo o vůli nové socialistické vlády změnit katastrofický model urbanistického rozvoje, který se po naději vyvolané pořádáním olympijských her v roce 2004, vrátil ke starým zlozvykům: spekulaci, korupci v přidělování licencí a invazi automobilů. O pět měsíců později, po přijetí drakonického úsporného plánu, který vyžadují evropští představitelé, aby se zamezilo neschopnosti Řecka splácet dluhy, je jasné, že na projekt nezbude ani eurocent. Obrovská bílá betonová skvrna mezi spálenými horami: Atény nabízí ze všech evropských měst nejméně zeleně. Už před krizí bylo město vystaveno celé škále výzev. Od lesních požárů, které zpustošily předměstí až po chátrání městského centra. Dnes Atény platí za dlouhá léta děravých veřejných rozpočtů a propad realitního sektoru.
„Budeme muset dělat zásahy bez peněz, jako akupunkturu,“ stěžuje si Andreas Kukulas, architekt nového muzea Bernaki. Ve stejné situaci se nachází i řada dalších měst na okraji Evropy, ve kterých před čtyřiceti, padesáti lety došlo k překotné urbanizaci. Úkol je to více než složitý. Avšak podle Yanise Pyrgiotise z úřadu městského plánování to je možná i příležitost znovunavázat na občanského ducha, který se na okamžik objevil před olympijskými hrami v roce 2004. Největší prioritu však má „válka proti automobilům“, připomíná Kurkulas. Prvním následkem let nezřízené spotřeby a zadlužení domácností bylo, že Atény zaplavily automobily. Právě v Řecku je automobilový park ze všech zemí OECD stabilně nejrozvinutější už patnáct let. Mezi lety 1993 až 2006 se počet automobilů na 1 000 obyvatel podle dat OECD zvýšil o 118%, oproti tomu jen o 40% ve Španělsku a o 24% v Německu. V centru Atén prakticky nenarazíte na kola. A městské části dusí parkující auta.
Z ulic zahrady
Období šetření má přecejen nějaké pozitivní efekty, ujišťuje Pyrgiotis: „Zastavily se stavby silnic a tunelů, které by ještě víc vedly k rozšiřování měst na úkor venkova.“ Architekti doufají, že až se tato olejová skvrna jednou usadí, tak se více Řeků ze střední třídy sestěhuje do centra, kde se začínají koncentrovat nízkopříjmoví přistěhovalci. Ale „proto potřebujeme bojovat s chátráním veřejných prostranství v centru,“ zdůrazňuje. V téměř pětimilionových Aténách – kde žije polovina řecké populace – připadá na jednoho obyvatele jen 2,5 m2 zeleně. To představuje pouze čtvrtinu rozlohy obvyklé ve střední a severní Evropě. Řešení v tomto období hubených krav spočívá v „přeměně ulic v lineární zahrady, jejich úprav pro pěší, přestavby prostranství tak, aby se na nich dala hrát hudba,“ navrhuje Kurkulas.
„Ale to nebude možné, pokud neodstraníme auta zaparkované v ulicích a na chodnících,“ dodává. V horách, v okolí hlavního města, se zakázala veškerá výstavba mimo současné hranice, aby se tak učinila přítrž požárům, u kterých panuje podezření, že jsou zakládány úmyslně, aby developeři získali prostor. „Uvidíte, že po požáru z roku 2007 vyrostou luxusní apartmány,“ upozorňuje Pyrgiotis. Jedno je jisté: „v Řecku nestačí pro uskutečnění změny odhlasovat nový zákon; je třeba změnit kulturu,“ tepe do vlastních řad Yiannis Panaretos, náměstek ministra školství. Ale výhodou měst s prázdnými pokladnicemi je, že peníze nemají ani spekulanti.
