Vyberte si jazyk
Gibraltarské skály zápach zkažených vajec. Vychází z lodí zakotvených v zálivu Algeciras, které jsou pospojovány dlouhými hadicemi. „Ten zápach je z plynu, který se uvolňuje, když tankery čerpají palivo do lodí; je nepříjemný a pronikavý, ale říkají, že není škodlivý,“ říká obyvatel přilehlé obce.
Záliv Algeciras, kde se nachází rafinérie, chemický průmysl, tepelná elektrárna i britská ponorková základna, představuje pro životní prostředí časovanou bombu. Jedná se o lokalitu s největším nebezpečím úniku ropy a čtvrté největší světové středisko bunkrování (přečerpávání paliva mezi loděmi). Každým rokem Gibraltarskou úžinou propluje více než 106 000 lodí, z toho 5 000 s ropou – 10 % světového námořního provozu. „To, co tu máme, je jedna velká nenápadná ropná skvrna v podobě neustálých úniků,“ tvrdí Patricia Navarrová, kontrolorka z inspekce životního prostředí z Cádizu.
Tankery defilují úžinou
I když je objem úniku ropy při haváriích [ke kterým došlo v zálivu v minulosti] obrovský, je možné, že největší škody působí ztráty při přečerpávání paliva mezi loděmi. „Z hlediska kontaminace se Gibraltar chová naprosto nezodpovědně. Vůbec tu není pravidlem, že ten, kdo zněčišťuje, platí,“ kritizuje Navarrová. Je to, jako kdyby Skála volala na čtyři světové strany a moře Evropy: „Přijďte a zkuste si to. Prodáváme námořní palivo o 20 % levněji a čerpáme jej z lodi na loď. Toto je Gibraltar, velká plovoucí pumpa mezi Atlantikem a Středozemním mořem.“
Nepochybně velký efekt měla šeptanda. Jestliže před deseti lety objem ropy přečerpávané mezi loděmi v zálivu nedosahoval ani milionu tun, na konci roku 2009 už byl tento objem více než pětinásobný. Podle organizace Greenpeace se přes gibraltarské vody transportují dvě třetiny surové ropy a zbytek přes vody španělské. Každý den zde kotví desítky tankovacích lodí schopných plavit se s 300 000 tunami paliva. Na stránkách localizatodo.com se každý může přesvědčit, že záliv Algeciras se proměnil v přístav pro nekonečnou flotilu lodí, které v úžině defilují.
Na obrazovce se často objevují některé izolované lodě plující mimo formaci, které se blíží od východu a podél pobřeží proplouvají velice nízkou rychlostí. Jsou to lodě, které čekají, až na ně dojde řada u plovoucích pump a mezitím se plaví mezi španělskými a gibraltarskými vodami – na oné straně Skály spadají tři námořní míle pod jurisdikci kolonie – a odvolávají se při tom na to, čemu se v námořní hantýrce říká pokojné proplutí, podle něhož mají dovoleno lodě libovolného státu proplouvat výsostnými vodami jiného státu, pokud plují rychle a nepřerušovaně a nepředstavují ohrožení pro pobřežní stát.
Ropa uniká do moře
Jak upozorňuje hlavní kontrolor inspekce životního prostředí v Algeciras Juan Cisneros, pokaždé, když se hlídka Civilní gardy [španělská policie] přiblíží k lodi, která provádí pokojné proplutí, vypluje britská loď a odřízne jí cestu. Cisneros stvrdí, že v souladu s Utrechtským mírem [z roku 1713] Gibraltar nemá teritoriální vody, nicméně se chová, jako by je měl a španělské úřady to v praxi tolerují. „Velký problém znečištění v zálivu se jmenuje Gibraltar,“ zdůrazňuje, „protože na španělském území vše více kontrolujeme. Oni nemají žádná omezení pro lodě, které nesplňují evropské normy, stejně jako nemají žádná omezení pro praní špinavých peněz: Protože je to byznys.“ Cisneros se domnívá, že by bylo dobré jednat přímo s Velkou Británií, „stálo by za to interpelovat ji v rámci komunitárního práva“.
Poselství, které v souvislosti s touto záležitostí do světa premiér Gibraltaru Peter Caruana, se omezuje na prohlášení, že bunkrování s sebou sice nese větší riziko nehody než tankování ze zařízení na souši, ale že Skála „splňuje do posledního písmene“ všechna mezinárodní pravidla i legislativu EU. Gibraltarský premiér argumentuje tím, že za španělskou kritikou se skrývá snaha o diskuzi o suverenitě území. EU sice bunkrování skutečně nezakázala, nicméně vyžaduje, aby se provádělo do nejmenších detailů v souladu se stanovenými bezpečnostními normami. Právě v tomto ohledu a v nedostatku spolupráce naráží gibraltarské úřady na španělské inspektoráty životního prostředí.
Nejdřív byznys, poté životní prostředí
Gibraltarské úřady mají v úmyslu vytvořit na východě Skály novou oblast, která by umožnila obchod s palivem ještě zvýšit. Skutečnost, že tato oblast náleží do Přírodního parku Gibraltarské úžiny, pro ně není na překážku. „Protože jim schází místo pro lodě, které chtějí zvýšit kapacitu až na 400 000 tun, chtějí postavit holandským způsobem novou hráz a získat více pevniny na úkor moře,“ vysvětluje Antonio Muñoz Secilla, zakladatel sdružení Verdemar. Tento ekolog sdružuje ekologické iniciativy na Gibraltaru v lokalitě, kterou kolonie zbavuje mořské vody, aby získala více prostoru, více lodí, více obchodu a konsolidovala nadvládu nad vodami, které si nárokuje a kterou Španělsko neuznává.
Kvůli nedostatku spolupráce v oblasti ochrany životního prostředí mezi gibraltarskými a španělskými úřady se ekologové ze sdružení AGADEN a Ekologové v akci sblížili se svými kolegy na druhém straně hranice. Podle obou skupin se na obou stranách hranice staví hospodářské a politické zájmy nad problémy lidí.
