Zpráva Fikce: Konečná stanice pro euro 1/4

Berlín odchází z eurozóny

Večer po svém znovuzvolení se Nicolas Sarkozy dovídá, že domácí odpůrci Angely Merkelové chtějí kancléřku sesadit a opustit eurozónu. Krátce nato prohlásí německý ústavní soud Evropský mechanismus stability za protiústavní... Deník Le Monde nastínil v politické fikci ne až tak nepravděpodobný scénář pádu jednotné měny. Úryvky.

Zveřejněno dne 12 srpna 2011 v 13:46

Je neděle 6. května 2012. Nicolas Sarkozy byl 69,3 % hlasů znovu zvolen prezidentem republiky. Jeho protivnice, šéfka Národní fronty (FN) Marine Le Penová, získala 30,7 %.

Hlavní stan vítězné Unie pro lidové hnutí, 22 hodin. Strana shromáždila své nejbližší, zvolené zástupce většiny a pilíře strany. Nálada není zrovna sváteční. Všichni očekávají, že se v červnových parlamentních volbách strhne socialistická a frontistická bouře. Málokdy mělo vítězství tak hořkou příchuť.

Velvyslanec Spojených států Charles Rivkin si v těsném doprovodu svých bodyguardů razí cestu k prezidentovi. Poté se oba muži vzdalují.

O hodinu později vytahuje prezident před zraky svých nejbližších z kapsy složený papír velikosti A4 a pokládá ho beze slova na stůl. Z fotografie o rozměrech 15 x 9 centimetrů nepříliš dobré kvality vystupuje podobizna Konrada Adenauera a ostré křivky spolkového kancléřství.

Newsletter v češtině

„Pánové, představuji vám novou německou marku. Několik milionů těchto bankovek se brzy nahromadí ve skladech meklenburské tiskárny. Velvyslanec Rivkin je formální: Němci začnou znovu tisknout své vlastní peníze,“ říká prezident. Mezi shromážděnými se rozprostírá hrobové ticho, které nakonec přerušuje prezident.

„Řeknu vám slovo od slova, co mi sdělil Rivkin, pokračuje prezident. Cituji: „Jestliže nacionalisté z CDU a liberálové vyvolají předčasné volby a získají většinu, můžeme začít odpočítávat. Euro padne nejdéle do půl roku.“ Tihle šílenci uskutečňují program Le Penové! Proti ní jsem mohl bojovat. Ale tohle?! Co chcete, abych dělal? Liberálové, katolíci, socialisté...! A co přijde ještě? Pět let mi trvalo, než jsem mohl poklepat Angele na rameno, aniž by při tom nenadskočila. Těžko zvrátím německé průzkumy jako mávnutím kouzelného proutku,“ rozčiluje se.

„Ať už je to pravda, nebo ne, jestli se tohle roznese, poletí euro střemhlav dolů... Ztrácíme kontrolu. Ne trochu. Naprosto! Řídit tenhle bordel bych nikomu nepřál. Zejména sobě ne, pokračuje prezident. Obamovo znovuzvolení na tom taky visí. Jestliže na sebe bere riziko, že nám tohle řekne, pak proto, že k tomu má důvody.“

Pokud je to, co říká Rivkin, pravda a kancléřce opravdu hrozí, že ji ještě před podzimními volbami 2013 svrhne skupinka euroseparatistických poslanců, pak nemá prezident, chce-li zachránit evropskou měnu, jinou možnost než dát „kamarádce“ Angele záruku.

Pátek 11. května 2012, 14 hodin. Dopisovatel Irish Times sedí před svým laptopem a probírá se tlustým přehledem evropského tisku, který každý den připravuje Komise. Konečně přichází tolik očekávaná depeše: „Podle německého ústavního soudu porušuje Evropský mechanismus stability rozpočtovou suverenitu parlamentu... Zákon z 21. prosince 2011 ratifikující nový článek 136 Lisabonské smlouvy a mezinárodní smlouva, jíž se zavádí trvalý mechanismus finanční stability, podle soudu z části odporují německé ústavě,“ čte Charles Leesbey na své obrazovce.

„Viděl jsi to, Charlesi? ptá se vedle kolega z El País.

- Jo, viděl.

- Chtěj‘ to snad všecko rozmetat, nebo co?

- Asi.

- Ty ses sešel s Kerberem, s tím, co podal žalobu?

- Dělal jsem s ním před rokem v Berlíně rozhovor. Ale moje noviny to nezajímalo. Připadal jim „moc okrajový“.

Úvaha Markuse Kerbera, profesora veřejných financí na Technische Universität, a zhruba padesáti dalších spolužalobců sdružených pod hlavičkou Europolisu, byla zcela prostá. Uzavřením dohody o Řecku v noci z 9. na 10. května 2009 byla Evropská unie uvržena do výjimečného stavu, do stavu bezprávnosti. „Německý souhlas s europeizací měny“ byl zrazen. Evropa přešla od právní unie k unii transferové, čímž se samozřejmě míní finanční transfer. Tento akt „solidarity“, termín, proti němuž profesor brojí, byl „bianko šekem“ podepsaným německým daňovým poplatníkem.

„Naše stížnost je stížností proti porušování základních práv, práva na vlastnictví a demokratickou účast,“ řekl Kerber Leesbeyovi. Jedná se o porušování rozpočtové suverenity Bundestagu. Je to podstatná otázka, a to nejen v Německu. V dnešní době rozpočtového hladomoru se poslanci v Nizozemí nebo ve Francii dohadují o pár tisíc postů pro státní úředníky či o to, zda přežije několik nemocnic, a jejich vlády se v tutéž chvíli zavazují k pomoci Řecku nebo Portugalsku, která jde do miliard či stovek milionů eur.

Kerber opravdu zvítězil, myslí si Leesbey, když v tom mu v mobilu pípne esemeska:

++ extraordinary ecofin meeting Saturday 12. Arrivals from 11 am. Background briefing Friday 6 pm ++

Opět stráví víkend u počítače v Justusi Lipsiusovi.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma