Vyberte si jazyk
Heinrich Böll už naštěstí není mezi námi a nemusí být tedy svědkem toho, co se dnes v Irsku odehrává. Není pochyb, že pokud by cestoval po Irsku dnes, pravděpodobně by se nezamiloval do té malinkaté země se čtyřmi miliony obyvateli, která mu svou idylickou zaostalostí sloužila jako inspirace pro budování lepšího světa. Přesně takové Irsko však zároveň přitáhlo i zastánce bujarého kapitalismu, experimentu, který se nepovedl. Heinrich Böll by dnes asi jen nechápavě kroutil hlavou.
„Zde získal evropský společenský řád jinou podobu,“ napsal Böll před padesáti lety během své cesty do Dublinu. Spisovatel na ní podlehl šarmu svých irských společníků a opěvoval zemi až do vytržení. „Chudoba nebyla ostudou ani pýchou. Jakožto moment společenského svědomí byla stejně nedůležitá jako bohatství. Jako puky na kalhotech, které ztratily svůj břit.“ Tyto řádky byly zveřejněny ve slavném Irském deníku, ve kterém Böll popsal počestnou a skromnou společnost, která si dokázala vystačit s málem, a být přitom spokojená. V očích německého spisovatele to byla země, která si i přes hladomor, vystěhovalectví a moc katolické církve byla schopna zachovat svou lidskou tvář.
V polovině padesátých let byl Irský deník přesným protikladem drsného poválečného Německa a hospodářského zázraku se vzývanými modlami ekonomického růstu, spotřeby a kapitálu. Heinrich Böll, čestný muž z Kolína a Irsko, čestný ostrov ze Severu, byli jeden pro druhého jako stvoření. Spisovatelův ostrov byl sice chudý, nikoliv však na pokraji bankrotu. Dnes se zdá, že je vše naopak.
Země čestná a nezkažená
V uplynulých týdnech se dávný německý sen zhroutil společně s pádem irských veřejných financí. Irsko mělo kdysi v německých srdcích velmi speciální místo, jako snad žádná jiná země na světě. V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech mnozí němečtí cestovatelé následovali kroky spisovatele do Irska, ve snaze zažít stejný pocit nostalgie. Země jim připadala čestná a nezkažená, irská pole byla ještě stále úrodná, továren málo a lidem ještě bohatství nepokřivilo charakter. Nic lepšího bychom si ani nemohli přát, říkalo si v té době mnoho Němců. (Zapomínali přitom na to, že Irové si chudobu sami nevybrali.) Statistiky ještě dnes ukazují, že Němci jsou nejvěrnějšími návštěvníky zeleného ostrova.
„Evropský společenský řád“ v Irsku skutečně převzal na sebe jinou podobu a bohužel to není ta, o které snil Heinrich Böll. Už několik týdnů udržuje Irsko celou Evropu v napětí, ohrožuje budoucnost společné měny a otřásá celým evropským společenstvím. Jak bylo vůbec možné, že se nejchudší země EU byla schopna přetvořit v nekontrolovaný ráj investičních bankéřů, spekulantů s realitami a jiných zloduchů finančního světa?
Až do konce osmdesátých let nacházel středověk své poslední útočiště na irském ostrově, daleko od osvíceného evropského kontinentu. Desítky let si katolická církev chránila svou keltskou pevnost proti útokům moderního světa. Na počátku devadesátých let však s pádem železné opony a nástupem globalizace byla církev nucena postoupit své místo jiným pánům.
Po víře v Boha, víra v kapitalismus
Po vládě katolicismu tedy nastoupila éra kapitalismu. Z počestného Irska se téměř ze dne na den stala země nemravů, kam si každý chodil dělat to, co by se nikdy neodvážil dělat doma. Nový společenský řád však na první pohled působil jako zázračný lék pro zaostalou zemi, ze které se najednou stalo centrum horečnaté aktivity, posílené miliardami z evropských fondů.
Z chudého příbuzného EU se tak stala jedna z nejdražších zemí Evropy. Třicet procent žen a téměř polovina mužů začala trpět nadváhou v zemi, kde se závratným tempem rozšířila obezita. Přitom ještě v osmdesátých letech patřili Irové k těm nejhubenějším Evropanům. Dnes se jejich hmotnost přibližuje německému průměru. Tlustější peněženky s sebou přinesly tlustější společnost.
Tak jako všude jinde ve světě, kde se lidé snažili bránit přirozenému vývoji, udeřila modernita nečekanou silou. Není překvapivé, že kapitalismus v Irsku přinesl stejné neduhy jako v zemích, které byly kdysi součástí východního bloku. Přesto že v Irsku bylo založeno mnoho nových stabilních společností, politická vrstva se příliš spoléhala na sílu finančního sektoru, na kterém postavila úspěch irského ostrova.
Poprvé ve své historii jim finančnictví přineslo bohatství a prosperitu. Keltský tygr dnes připomíná spíše vyzáblé chromé kůzle. Němci by o něj měli pečovat a nadále jej navštěvovat. „Takové Irsko existuje,“ napsal kdysi do svého deníku Heinrich Böll. „Kdo se tam vydá a nenalezne ho takové, nemůže ovšem autora žádat o odškodné.“
Krize eura
Evropa obětí své krátkodobé vize
„Dluhová krize rozděluje Evropu,“ píše Trouw: sedmadvacítka se nedokáže dohodnout na tom, jak z krátkodobého a dlouhodobého hlediska odpovědět na dluhovou krizi. Ministři hospodářství měli na svém zasedání svolaném na 6. a 7. prosince do Bruselu projednat opatření, která by zabránila rozšíření krize na Pyrenejský poloostrov. Deník vysvětluje, že jednání váznou především na odmítavém postoji Německa a Nizozemí k vyššímu dotování evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM), které požaduje Mezinárodní měnový fond. Neprošel ani návrh Lucemburska a Itálie na vytvoření evropské dluhové agentury, která by vydávala eurodluhopisy.
