Kukuřičné pole v Toskánsku.

Čistá energie ničí italský venkov

Italští zemědělci se v důsledku hospodářské krize pustili do intenzivního pěstování kukuřice na výrobu bioplynu. Vyplatí se jim to více, než pěstování jiných plodin. Ohrožují tím však biodiverzitu, kritizuje současný trend zakladatel hnutí Slow Food.

Zveřejněno dne 18 srpna 2011 v 13:52
Kukuřičné pole v Toskánsku.

Zemědělská výroba. Chvilku se se nad tímto oxymóronem zamysleme. Z daného pojmu plyne, že člověk měl za to, že může vyrábět potraviny bez rolníků a nakonec je z polí vypudil. Dnes jsme dokonce dospěli k myšlence zemědělství bez potravin, čili že mohou existovat obdělávaná pole, aniž by se na nich pěstovaly potraviny. Zemědělství, které se zakládá výlučně na zisku a na spekulacích dělá špatným vše, co může být ze své podstaty dobré: jídlo, úrodnou půdu (které je stále méně), ale také čistou a obnovitelnou energii. Jako například fotovoltaiku a bioplyn.

O způsobu, jakým se sluneční energie může přeměnit v mašinérii požírající půdu a potravinové zdroje se už diskutovalo. Dnes nadešel čas bioplynových elektráren, které zužitkovávají biomasu, tedy odpad vzniklý při chovu zvířat, slámu a další rostlinný materiál. Tato zařízení by mohly být ideálním řešením, jak naložit s trusem, což je pro chovatele věčný problém, a dalšího biologického odpadu. A zároveň si dopomoci k produkci energie, kterou je možno následně využít při zemědělské činnosti, nebo ji prodat a přilepšit si tak ke svému příjmu. Avšak, když se do toho vloží kšeftaření investorů, bioplyn se může stát prokletím. Je jím totiž zcela jedno, že zemědělství je o výrobě potravin a že je třeba jej dělat dobře. Právě to se dnes odehrává v řadě regionů v rovinaté krajině povodí řeky Pád, zejména v místech se silnou koncentrací intenzivního chovu.

O co vlastně jde? Mnoho zemědělců kvůli všeobecné krizi nemá na výběr, stávají se z nich výrobci energie a přestávají vyrábět potraviny. Intenzivním způsobem pěstují kukuřici jen proto, aby naplnily digestory bioplynových stanic generující bioplyn. Investoři jim pomáhají a občas je vykořisťují. Existují i statky, kde si zemědělce přímo platí investoři, kteří zařízení na kukuřičnou kulturu postavili: Stali se dělníky v energetickém odvětví, už to nejsou rolníci.

Vše začalo v roce 2008, když byl zaveden nový zelený „zemědělský“ certifikát na produkci elektrické energie ze zařízením na produkci bioplynu z biomasy. „Malých“ zařízení o elektrickém výkonu do jednoho megawattu je hodně. Stimulovalo to nabídku, protože s výrobci elektrické energie byl dohodnut tarif 28 eurocentů/kWh, což představuje trojnásobek výkupní ceny energie vyrobené „normálním“ způsobem. Touto cestou systém dotací bioplynu, k němuž je třeba přidat dotace Evropské unie na pěstování kukuřice učinil výstavbu velice nákladných bioplynových zařízení (až 4 miliony euro) vysoce ziskovým byznysem. A to do té míry, že veškeré investiční náklady mohou být splaceny během několika let. Jen v regionu Cremona [na severu Itálie], kde bylo ještě v roce 2007 jen 5 autorizovaných zařízení, je jich dnes 130. Podle odhadů v současné době kukuřice pěstovaná na bioplyn zabírá 25 % veškeré obdělávané půdy. Do roku 2013 by v celé Lombardii mělo být na 500 zařízení.

Expanzí této monokultury je přímo ohroženo životní prostředí i zemědělství. Uveďme několik zcela zjevných skutečností.

Zaprvé: Přestáváme produkovat potraviny, abychom vyráběly elektřinu.

Zadruhé: Intenzivní monokultura kukuřice představuje zhoubu pro půdu, protože vyžaduje velké množství chemického hnojiva a spotřebovává ohromné množství vody, čerpané z podzemních zdrojů, kterých je stále méně a jsou stále více znečištěné. Bez rotace parcel je ohrožena jejich úrodnost a usnadňuje se přenos parazitů – které se následně hubí použitím protiparazitických produktů.

Zatřetí: Ti, kteří vyrábějí energii pěstováním kukuřice si mohou dovolit platit mnohem vyšší částky za pronájem půdy - až 1 500 euro za hektar - což vytváří nekalou konkurenci těm, kteří ji potřebují pro chov. Jde o stejný fenomén jako u fotovoltaických elektráren, opakujeme tedy stále tu samou chybu.

Začtvrté: Zařízení o výkonu 1MW představují sama o sobě konstrukce značně velkých rozměrů a jejich výstavba zabere množství zemědělské půdy, které se tím obětuje navěky.

Zapáté: Už dnes lze zaslechnout zvěsti o vytváření černého trhu s biologickým odpadem, v podobě odpadu z jatek, který je prodáván ilegálně na výrobu bioplynu. Ten by neměl být nikdy použit jako biomasa, protože to, co po digestaci zůstane, se následně rozptyluje na půdu jako hnojivo a tento typ odpadu by ji mohl nejen znečistit, ale rovněž na ní šířit nemoci.

Je to problém měřítka. Na samotném bioplynu z biomasy není vůbec nic špatného. Ale pokud se vyrábí za účelem spekulace a je předimenzovaný, pokud intenzifikuje produkci kukuřice s jediným cílem plnit zařízení na výrobu bioplynu, pokud zvyšuje cenu půdy, vyčerpává ji a znečišťuje, potom je třeba říci jasné a hlasité NE.

Je jisté, že se tyto problémy musí nastolit a vést se o nich debata v rámci diskuzí o nové podobě Společné zemědělské politiky (SZP), která v těchto dnech začíná v Bruselu. Dříve či později dotace skončí. Bioplyn spolu velkými zařízeními na jeho výrobu je kauterem na dřevěnou nohu našeho nemocného zemědělství a mohl by jednoduše být i jeho ranou z milosti. Udělat krok zpět bude velice těžké: Úrodná půda se vrátit nedá, podzemní vody jsou znečištěné a ti, kteří se snaží dělat zemědělství dobře, jsou nuceni toho tváří v tvář nemilosrdné a neudržitelné konkurenci zanechat. Zemědělská výroba, jaký oxymóron!

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma