Co znamená „více Evropy‟?

Evropští představitelé hovoří o konceptu „více Evropy“ jako o cestě k překonání krize. Podle portugalského kritika umění jsou to ale slova zbavená významu pronášená se stejnou lehkovážností, s jakou si státy EU navzájem zahrávají se svými osudy.

Zveřejněno dne 10 září 2012 v 11:04

Ubohá slova. První oběti evropských lídrů, kteří je používají a zneužívají do té míry, až je úplně zbaví významu. Pro Němce znamená „solidarita“: „Podívejme na ty otrapy z Jihu, jak si jdou ke mně zase pro peníze.“ Pro Řeka znamená „solidarita“: „Podívejme na ty otrapy z Německa, jak mi jdou zase nařizovat, co mám obětovat.“ Pro některé politiky je „federalismus“ prázdný výraz, který se používá, když chce člověk vypadat moderně. Pro jiné je „federalismus“ prázdný výraz, který se používá k nahnání strachu.

Ani v jednom z obou případů nenese svůj původní význam decentralizace a demokracie – Sarkozy ho dokonce používal jako synonymum k intergovernmentalismu [mezivládnímu přístupu], který je jeho pravým opakem. A když už slova docházejí, začne se tvrdit, že je zapotřebí „více Evropy“, což neznamená absolutně nic. Můžeme potřebovat více demokracie, integrace nebo více soudržnosti – to všechno víme, co znamená. „Více Evropy“ nevím, co je.

Přehlížené daňové úniky

Těsně před začátkem léta došla řada na „růst“. Naši eurošéfové uspořádali „summit o růstu“, a zejména socialisté růst hlasitě propagovali. Hollande varoval: novou rozpočtovou dohodu podepíšu jen tehdy, bude-li ji provázet plán na podporu růstu. Pak přišlo oznámení o tom, že na projekty na podporů růstu a zaměstnanosti bude uvolněno 100 miliard eur. Desetina toho, co padlo ve dvou dnech na půjčku bankám, ale budiž.

Málem nás dostali, co? O pár měsíců později se Francie připravuje na podpis rozpočtové dohody, která bere Evropskému parlamentu smysl, stanovuje si nereálné, nebo dokonce zhoubné cíle a předkládá model, který, pokud by se opakoval, nakonec Unii ve jménu údajného dobra pro euro rozloží, aniž by cokoliv zachránil. A fond na podporu růstu? Podle posledních zpráv, které se šíří Radou, Francie odmítá svůj příspěvek poskytnout.

To vše by bylo jen tristní, kdyby to nebylo tak vážné. Státy EU si navzájem zahrávají se svými osudy a neuvědomují si, že si tím zahrávají s osudem vlastním. Nejnázornějším příkladem jsou daňové úniky. Prakticky všech 20 největších firem na lisabonské burze má, jak víme, sídlo v Nizozemsku, kde hledají útočiště před povinností předkládat účetnictví ke kontrole a platit daně, kterou mají zde [v Portugalsku].

Hluché uši

Nizozemsko je ke stížnostem obětí jako Portugalsko – které se po pravdě příliš nesnaží problém nějak řešit – hluché. Naproti tomu se stěží mohla najít příhodnější chvíle, než když právě nyní, uprostřed předvolební kampaně, vyšlo najevo, že holandský železniční podnik (navíc státní) našel daňový ráj v Irsku. Nizozemští politikové jsou šokováni a nadmíru pobouřeni tím, že jim někdo dělá, co sami umožňovali jiným.

Ale Holandsko není tím nejhorším příkladem. Na opačném geograficko-politickém konci Evropy uzavřel Kypr s Komunistickou stranou ve vládě dohodu s Ruskem umožňující ruským oligarchům vyhnout se placení daní a prát špinavé peníze. Na Kypru je nejen snadné otevřít si účet – netřeba uvádět jméno – ale dokonce si otevřít i banku. A Rusové toho využívají – jakákoliv spojitost s pašováním ruských zbraní do Sýrie je samozřejmě pouze nahodilá.

Nelze s tím něco udělat? Stanovení agendy je úkolem země předsedající Radě EU. A kdo jí nyní předsedá? Kypr. A kdo po něm? Irsko.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma