Jedním z důsledků dobré vlády je ztráta morálky. Náš sociální systém je založen na konzumaci výrobků, které nepotřebujeme, které platíme z peněz, jež nemáme. (photo: Ingolstadt Village)

Německý volič, špatný zákazník

Německo zvolí 27. září své poslance v duchu volební kampaně bez velké debaty. Podle filozofa Richarda Davida Prechta je chyba na straně občanů, které prosperita naučila zajímat se o jediné: o sebe sama.

Zveřejněno dne 21 září 2009 v 14:47
Jedním z důsledků dobré vlády je ztráta morálky. Náš sociální systém je založen na konzumaci výrobků, které nepotřebujeme, které platíme z peněz, jež nemáme. (photo: Ingolstadt Village)

Berlín, vládní čtvrť, srpen 2009. Na trávníku před Reichstagem hrají děti přistěhovalců fotbal, novináři se protahují na lehátkách a tuláci pospávají ve stínu kancléřství. Tento typický obrázek, alegorie míru a pohody, jako by vypadl přímo z italské renesance. Podobá se lehké a veselé fresce, jako je ta od Ambrogia Lorenzettiho v Palazzo Pubblico de Sienne s názvem „Alegorie dobré vlády“.

Po roce finanční krize patří Německo stále k nejbohatším státům na světě a i přes válku v Afghánistánu také k nejmírovějším. Banky začaly opět prosperovat. Pravda je, že počet chudých vzrostl, vše je ale relativní. Nyní jde o volby. Podle průzkumů si pouhých 36 % Němců myslí, že jejich demokracie funguje „celkově spíše dobře“. V dějinách země nebylo toto číslo nikdy tak nízké. Politická třída dělá přitom den co den před kamerami všechno proto, aby ji voliči nejen respektovali, ale také si ji oblíbili.

Merkelová nemá jasnou vizi, volič taky ne

Být populární je dnes natolik důležité, že se raději nikdo v ničem neangažuje. Je konec sloganům typu „raději svobodu nežli socialismus“, které hlásali křesťanští demokraté. Ti nyní obhajují nejrozsáhlejší dotační plán v historii Německa od dob Willyho Brandta [sociálně-demokratický kancléř v letech 1969-1974]. Zmizely narážky na stranu SPD, které už nikdo doopravdy nevěří, že je schopná socialismu. Plakáty bez obsahu. Země bez charakteru. Jak Merkelové vyčítat absenci jasné politické vize? Volič ji nemá zrovna tak.

Newsletter v češtině

Svrchovaný národ nehledá nové vize, hledá jen dobrou kotační agenturu, která by mu zaručila budoucí perspektivu. Politické strany hrají už jen druhořadou roli. Když stát podporuje občany v tom, aby na něj s důchodovým pojištěním nespoléhali, aby nesázeli pouze na „veřejné“ pojištění a aby posílali děti do soukromých škol, nemají k němu už občané důvěru. Spoléhají se na něj pouze sociálně znevýhodnění, kteří nemají jinou možnost.

Nenasytnost,výsostná hodnota

Privatizace záruk do budoucnosti je stále podceňovaný fenomén, který posiluje nespokojenost voličů a vede je k názoru, že stát vlastně nepotřebují. Chybějící sounáležitost je důsledkem dobré vlády. Tržní společnost nemůže vytvořit pocit příslušnosti, snad jen chvilkové zastánce morálky, kteří nepociťují žádnou náležitost k prostředí. Už nejsme občané, ale bankovní správci vlastních investic.

Z tohoto pohledu nevidíme nezodpovědnost bankéřů a jejich roli ve finanční krizi jako rakovinu rozežírající naši společnost. Kolik lidí, ať už v Německu nebo jinde, by neprojevilo podobnou lačnost? Občané, kteří se na svých daňových přiznáních přou o každý cent, obírají telefonní společnosti a pro plnou nádrž si jezdí za hranice, se (možná) trochu stydí ukazovat prstem na přehnanou nenasytnost osob přímo zodpovědných za finanční krizi. Proto také nemá Die Linke z hluboké nemorálnosti finanční krize téměř žádný prospěch.

Vztah mezi sociálními a tržními normami se vymkl veškeré kontrole. „Chtít mít“ zvítězilo nad „chtít být“ a tuto skutečnost přijaly všechny strany. Partaje, které se považovaly za hlasatele určitých sociálních kategorií, jsou dnes všechny „lidové“, jinými slovy to jsou „hard-discounters“ politiky. Z občanů se stali uživatelé, z voličů zákazníci. Role státu je mizivá. Německý úřad práce vykonával po desetiletí svou činnost, než se z něj stala „pracovní agentura“, která lépe odpovídá našim kapitalistickým duším.

Zboží, které nepotřebujeme

Naše doba věří v kapitalistickou přirozenost člověka. Zdá se, že nikdo neposlouchá Adama Smitha, zakladatele národní ekonomiky, který se musí obracet v hrobě. Chtít vydělávat pro něj bylo jen praktickým cítěním druhého řádu. Víra v kapitalistickou podstatu našich duší dnes podrývá základy společnosti. Působí na obou stranách fronty: na jedné zamořuje patriotický biotop pravice, na druhé zesměšňuje virtuální sounáležitost, kterou vyznává levice.

Je možné vládnout takto amorálnímu národu? Existuje nějaký politický proud pro ty, kdo odsuzují šrotovné v politické ekonomice, ale přitom si o ně sami říkají?

Jedním z důsledků dobré vlády je ztráta morálky. Diagnóza je jednoduchá: veškerý náš sociální systém je založen na konzumaci výrobků, které nepotřebujeme, které platíme z peněz, jež nemáme, a které kupujeme proto, abychom udělali dojem na lidi, které nemáme rádi. Kdyby každý kupoval jen to, co doopravdy potřebuje, celý systém by se zhroutil. Takový je paradox naší doby. Dusivý nátěr na zářivých barvách. Prokletí dobré vlády.

Občanství

Jak snížit volební neúčast?

Tupec“, „debil“, „měl by se odstěhovat do Severní Korey“ – takové byly vášnivé reakce německých voličů na návrh jednoho poslance zavést povinnou volební účast. Vzhledem k rekordní neúčasti 22,3 % v parlamentních volbách v roce 2005 a 57 % v posledních evropských volbách je tato myšlenka pochopitelná, poznamenává Süddeutsche Zeitung. Abstence postihla novou generaci, a především novou sociální třídu. Mladí lidé, osvobození od sloganu „kdo nevolí, volí Hitlera“ a podporovaní značným počtem intelektuálů, si stojí za svou neúčastí a na adresu politické elity se snaží vyslat jasný signál: „Mají dost politických stran. Chtějí nezávislé a silné politiky, kteří se nenechají zkorumpovat lobbisty,“ píše mnichovský deník. Návrh na řešení zněl: zviditelnit nevoliče v Parlamentu tím, že počet křesel odpovídající neúčasti zůstane volný; financovat partaje podle účasti. Tuto myšlenku ale bude zřejmě těžké prosadit. Možná proto, soudí SZ, že nedáváme do souvislosti volební účast a politickou legitimitu.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma