Evropské Potěmkinovy vesnice

Co se týče Řecka, Irska a Portugalska, Evropská unie a Mezinárodní měnový fond žijí ve vlastním snovém světě a představují si je jako země, které se díky úsporným opatřením podařilo zachránit. Ale za touto fasádou se začíná zjevovat pravý stav věcí. Jak píše ekonomický komentátor David Mc Williams, evropské banky jsou plné špatných investic.

Zveřejněno dne 12 října 2011 v 15:33

Už jste někdy slyšeli rčení „Potěmkinova vesnice“? Na sklonku 18. století chtěla ruská elita předstírat světu, že má větší moc, než jak tomu ve skutečnosti bylo. Výsledkem bylo, že se carský dvůr v Sankt Petěrburgu rozhodl vzít zahraniční hodnostáře a velvyslance na exkurzi po Dněpru, aby si mohli na vlastní oči ověřit, jak moc jsou venkované čerstvě obsazené Ukrajiny vděčni svým novým blahosklonným vládcům.

S předpokladem, že Zápaďané reprezentující Británii, Francii a Prusko určitě nebudou očekávat nějaký podvod, rozhodl se polní maršál Potěmkin nechat vyrobit přenosné vesnice. Ty pak byly postaveny v zákrutech řeky těsně předtím, než se carské bárky s cizinci přiblížily na dohled. Zahraniční hosté tak mohli na březích řeky vidět jásající vděčné rolníky, kteří halasně vítali ruské carské lodi a zahrnovali Kateřinu Velikou samou chválou. Když se říční čluny vzdálily z dohledu, Potěmkin nechal takovou „vesnici“ rozmontovat a přepravit dále po proudu, aby mohla být přes noc, kdy lodě kotvily, znovu sestavena o kus dále.

Cizinci se vrátili domů do svých zemí s obdivem k moci a moudrosti Rusů, jak je o tom přesvědčila skutečnost, že Ukrajinci si své nové pány až patolízalsky chválili. Klíčem k pochopení úspěchu Potěmkinových vesnic a důvěřivosti cizinců je to, že oni si prostě přáli věřit, neboť v Rusku potřebovali uspět. Koneckonců psal se rok 1787. Monarchistická Amerika se přetvořila v republiku a císařská Francie se chvěla v základech. Staré jistoty a pořádky se začínaly rozkládat a hodnostáři chtěli svět vidět takový, jaký si ho přáli mít, a rozhodně ne takový, jaký skutečně byl.

Nyní se posuňme v čase o hodně dopředu. Takzvaná trojka, se svým příznačně rusky znějícím názvem, pobývá v Dublinu. A odjede z něj s tvrzením, že všechno je absolutně v cajku. Ukážeme jí údaje o vývozu a výpočty HDP – dnešní Potěmkinovy vesnice – a ona odjede spokojená, aniž by vzala v úvahu jakákoli fakta týkající se nezaměstnanosti, emigrace, vlastního záporného kapitálu nebo skutečnosti, že maloobchodní výdaje prakticky zmizely. Uvidí jen to, co vidět chce.

Newsletter v češtině

Trojka odmítá podívat se na skutečnost s jejími zápory, protože stejně jako ti historičtí hodnostáři v Rusku je prostě vidět nechce. Chce věřit své vlastní propagandě, protože není schopna čelit možnosti selhání. Uvědomte si, že trojka věří, že úsporná opatření prostě musejí zapůsobit, neboť vyhlídka na to, že dojde k dominovému efektu, je pro ni příliš strašná, než aby o této možnosti vůbec přemýšlela.

Ale hra už je u konce. Dovolte mi říct vám jedno malé sladké tajemství: Trojka je zbytečná. Ano, zbytečná. Pomoc MMF/EU je věcí minulosti. Ať uděláme cokoli, realita nás předbíhá.

Trojka zklamala, protože jejím hlavním cílem nebylo pomoci Irsku, Řecku a Portugalsku, ale izolovat je, tyto malé pěšáky ve velké hře o záchranu eura. Aby tak mohla učinit, musela trojka ukázat, že Irsko, Řecko a Portugalsko jsou výjimečné delikventní případy, a je proto nutné se s nimi vypořádat odděleně od ostatních. Tato politika izolace je koncipována jako typ jisté finanční karantény, která má zabránit šíření nákazy. Pokud by však mělo poslání trojky uspět, pak by zavedení karantény pro tyto země muselo posílit obranyschopnost evropských bank. Cílem EU/MMF tedy nebylo země zachránit, ale zajistit, aby nikdo nepokládal příliš mnoho nepříjemných otázek ohledně všeho, co se ukrývá hluboko v bilančních výkazech evropských bank.

To ale nezafungovalo. Účetní výkazy evropských bank jsou plné špatných investic. A to děsí každého. Banky tak přestaly půjčovat jiným bankám, protože si navzájem nevěří. Poté, co všechny lhaly, to není až tak překvapivé. Jinak se tomu říká krize likvidity. Krize státních dluhů jen zesiluje pocit paniky, což znamená, že jediným nákupčím státních dluhů bude Evropská centrální banka. To je však v rozporu s jejími vlastními pravidly a znervózňuje to Němce, kteří se obávají, že se jejich centrální banka stane finanční dojnou krávou pro evropské plýtvání.

To zavání nákazou, tedy něčím, čemu měla trojka zabránit. Ale „karanténa pro země“ jako řešení selhalo. Nákaza se lavinovitě šíří a nákaza nekontrolovaně útočí. Každý budoucí pokus o záchranu celého finančního systému by stál bilióny eur. To se neobejde bez politické ceny ve formě urychlené politické integrace. Ale neodolatelný tlak na větší politickou integraci naráží na neochvějný odpor občanů Evropy, kteří si federalismus nepřejí. Očekávejte referenda a pak teprve vypukne ten správný ohňostroj.

Vzpomene si ještě někdo, co se stalo zemi, která stavěla Potěmkinovy vesnice? Byla napadena porevoluční napoleonskou Francií, která zosobňovala přesně ten typ politického armagedonu, jemuž měla ta malá lež o „vesnicích“ zabránit.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma