ETA se dostala do úzkých díky politickému tlaku a demokratické vytrvalosti. Tuto skutečnost navíc ještě zdůrazňuje fakt, že jestliže tato skupina potřebovala nějakou záminku v podobě slavnostní příležitosti, při níž by vyhlásila definitivní konec násilí, včera si ji naservírovala na zlatém podnose během Mezinárodní konference o míru v Baskicku, které se konala v San Sebastiánu. Přítomnost zahraničních osobností, zveřejnění pětibodového komuniké a absence španělské i baskické vlády musí stačit k tomu, aby teroristé v co nejkratší době oznámili definitivní zastavení násilí. A co víc: Jen stěží si můžeme představit rámec na ukončení tragédie, který by se více podobal tomu, po čem vždy volala levice abertzale [baskičtí levicoví nacionalisté sdružení v řadě politických uskupení].

Ačkoli se jistě objeví nemálo těch, kteří budou ve schváleném textu hledat nějaké ústupky, pravdou je, že výzva španělské a francouzské vládě k vyjednávání – a obecně celé společnosti k podpoře usmíření s ohledem na památku obětí a jejich rodinných příslušníků – je něco, co bylo součástí scénáře už drahnou dobu. Přestože i bez policie a trestního stíhání nebyla tato skupina nikdy tak blízko tomu, aby hodila do ringu ručník, samo o sobě to nebude k ukončení dlouholetého násilí stačit.

Ti, kdo zastávají opačný názor, vědí, že v určité chvíli bude pro to, aby ETA složila zbraně a zmizela ze scény, opravdu třeba něco vyjednat. A to nikoliv politické ústupky. Domněnka, že závěr nemůže spočívat v ničem jiném než konečné kapitulaci ETA, znamená neznalost dějin ostatních konfliktů, které se tomu, jenž sužuje Baskicko, podobají.

Konference v San Sebastiánu byla ve skutečnosti součástí strategie, která byla využita i k ukončení násilí v Severním Irsku. Tehdy nebyl předložen žádný požadavek na rozpuštění Irské republikánské armády, ale pouze na nezvratné ukončení násilí. Později bylo zapotřebí řešit otázku statusu vězňů a učinit pokroky ohledně politického rámce. K tomu jednou dojde i v Baskicku. Je to něco, co je třeba mít na paměti, jinak navrch získají fundamentalisté.

Vzhledem ke stranické linii je absence španělské Lidové strany (PP) na této konferenci poměrně logická. Ovšem pokud to má být právě PP, kdo bude z vládních křesel na konec ETA dohlížet, což je nanejvýš pravděpodobné, musí jednat velkoryse a s ochotou ke kompromisu. Skutečnost, že Mariano Rajoy uvažuje o řízení tohoto procesu ve spolupráci s PSOE [socialisté] a Baskickou nacionalistickou stranou (PNV), je dobrým znamením.