Vyberte si jazyk
„Veškerý pokrok v evropské integraci byl dosažen při příležitosti nějaké krize. Čím byla hlubší, tím významnější byl pokrok v budování Evropy. A tak dnes máme dost dobrých důvodů k naději… Vzhledem k povaze dnešních otřesů se Evropa chystá učinit svůj velký skok vpřed!“ Analýza někdejšího německého ministra zahraničí za Zelené Joschky Fischera, kterou rozvinul ve svém projevu před zástupci francouzských a německých zaměstnavatelů, by mohla přinést jistý optimismus.
V této oblasti přece není fatalita. Krize Evropy je závažná, vůbec nejzávažnější od konce druhé světové války. Je ekonomické i sociální povahy – hrozí nám recese – ale nejen to. Je krizí hluboce politickou, o čemž svědčí projevy nespokojenosti, či dokonce revoltní hnutí, která o sobě na starém kontinentu dávají pravidelně vědět. Tato dluhová krize může zavléct Evropu do chaosu.
Vzhledem k těmto hrozbám mají v sobě vyjednávání, která započala už před několika měsíci nejprve mezi Paříží a Berlínem a posléze i v rámci všech ostatních členských států, něco žalostného. Jsme svědky stále většího počtu bilaterálních setkání, měření sil, summitů, vytáčení, skrblení, odkládání... Není žádných pochyb o tom, že 26. října se nám v Bruselu podaří využít další poslední šance, dospějeme k dohodě a nalezneme x-tý kompromis (přece si proti sobě nesmíme poštvat trhy!).
Tím, že jsme národům sužovaným hospodářskými problémy předepsali přísné úsporné kúry, že jsme přinutili věřitele, aby se vzdali části toho, co jim náleží, že jsme si vyžádali rekapitalizaci bank a navýšili tak kapacitu hasící pumpy, jsme si náš společný dům narychlo vyspravili. Ale oheň tím neuhasíme. A právě proto máme dost důvodů si dělat starosti.
Evropa se potřebuje nadechnout a najít ochotné a ambiciózní architekty. Samozřejmě, že je s veškerou naléhavostí třeba zachránit euro. Otcové společné měny možná prodali euro veřejnému mínění příliš draho, představovali jej jako univerzální klíč ke štěstí. Tím se ale euro nestalo. Je přesto jednou z jeho podmínek. Musíme se posunout dále a přehodnotit způsob, kterým Evropa funguje a kterým se organizuje. Stejně tak musíme přehodnotit solidaritu mezi jejími členskými státy.
Právě na to zapomínáme v době, kdy potíže jednoho vyvolávají sobectví všech. Svět, který se dnes rodí, bude tvořen velkými celky – zejména kolem Spojených států a Číny. Vypukl požár. Je potřeba zastavit oheň a zároveň začít s rekonstrukcí domu. Je to nutnost.
