Vyberte si jazyk
Včera [23. listopadu] pocítilo dluhovou krizi na vlastní kůži i Německo. Sice zcela opačným způsobem než státy, které se potýkají s rozpočtovými problémy, nicméně nezájem investorů o aukci desetiletých dluhopisů způsobený jejich příliš nízkou výnosností – podařilo se umístit pouze 62 % obligací – by měl Angelu Merkelovou rozhodně zajímat. Jelikož se tato epidemie nepřestává šířit, je stále jasnější, že se z krize státních dluhů lze vymanit jen v případě, že se budeme opírat do vesel všichni najednou a poplujeme stejným směrem.
Sled událostí se zrychluje a vše téměř nevyhnutelně směřuje k vytvoření určitého typu společného dluhu zemí eurozóny, které by byly díky tomu schopné ustát napětí na trzích. Povaha a forma zapojení jednotlivých zemí do těchto emisí se musí stát předmětem pozdější diskuze, ale je dost dobře možné, že pokud EU nenasměruje své úsilí na vytvoření eurobondů, budeme se muset nad eurem hluboce zamyslet. Merkelová v této chvíli nechce o eurodluhopisech ani slyšet. Ve středu 23. listopadu to opět dala najevo zcela kategorickým způsobem: „Je nepatřičné, aby se Evropská komise soustředila na eurobondy, protože tím vytváří dojem, že je možné břímě dluhů rozdělit [mezi více států],“ uvedla kancléřka.
Možná, že z racionálního úhlu pohledu má pravdu. Za stávajících podmínek by se zavedení společného dluhu v jakékoliv podobě rovnalo odměnění států, které neplní pravidla, a potrestání těch, kteří svým povinnostem dostály. Otázkou ovšem je, zda eurozóna bude za stávajících podmínek schopna dlouho vydržet. Je třeba mít na paměti, že před necelými dvěma lety se dluhová krize omezovala na Řecko a jeho problémy se připisovaly neschopnosti jeho marnotratné vlády. Do dnešního dne musely přijmout pomoc tři státy, další dva na ni čekají ve frontě, zbytek má potíže se svými dluhy a k bankrotu má o něco blíže už i tvrdé jádro EU. Francie již provedla škrty ve státním rozpočtu ve snaze udržet si u ratingových agentur hodnocení v podobě „trojitého A“. Německo má zase potíže se sháněním investorů, protože výnosnost jeho dluhopisů se pohybuje pod 2 %. S takovým výhledem se nikdo neodvažuje uvažovat v horizontu delším než tři měsíce.
Svůj návrh na vytvoření eurobondů ve středu představila Komise. Celkem rozumně podmínila jejich vznik mnohem větší kontrolou Bruselu nad účetnictvím členských států s hospodářskými problémy. Předseda Komise Barroso a komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Rehn chtějí, aby měl Brusel možnost revidovat a schvalovat návrhy státních rozpočtů členských států ještě předtím, než o nich budou hlasovat parlamenty dotyčných zemí. Dále navrhují, aby měla Komise pravomoc pokutovat členské státy, které by se jejími doporučeními neřídily. Tato iniciativa má za cíl utáhnout smyčku kolem vlád neplnících pravidla, ale také vytvořit klima příznivé pro přijetí eurobondů v jádrových státech eurozóny a v ECB, které se rovněž příliš nezamlouvají.
Podle řady analytiků EU zkrátka nemá k dispozici dost času na to, aby již přijatá opatření proti deficitu vydala své plody a aby partneři z eurozóny mohli vyřešit dluhovou krizi. Proto se zintenzivňuje tlak na Merkelovou, jež mezitím možná pochopila vzkaz, který jí včera vyslali investoři.
Více Evropy je jedinou cestou. Po politických představitelích musíme požadovat, aby učinili skutečné kroky tímto směrem. Investoři – a také občané – už očekávají nějaké řešení. V Bruselu se 9. prosince uskuteční summit, na němž měla být schválena konkrétní opatření. Bude se jednat o zcela zásadní setkání, které Španělsko zastihne v období mezi dvěma vládami. Z tohoto důvodu nemůžeme než uvítat skutečnost, že Zapatero a Rajoy již spolu začali hovořit o postoji, který budeme na summitu hájit. Tento postoj nemůže spočívat v ničem jiném než v sázce na společné evropské dluhopisy, které už alespoň nalezly své místo na oficiálním programu Evropské unie.
