Vyberte si jazyk
Také jste si všimli, že spolu s evropskou krizí jsou otázky týkající se našich demokracií stále naléhavější? Po dlouhé generace byla demokracie takřka svatá a v Evropě nijak zpochybňovaná. Ale v souvislosti s nastolením úřednických vlád v Řecku a Itálii nabývá tato otázka na závažnosti. A stejně tak i čím dál přísnější požadavky, které Evropa pod nátlakem Německa diktuje akčním plánům národní politiky.
Evropská komise minulou středu opět upozornila, že chce schvalovat státní rozpočty ještě předtím, než budou předloženy ke schválení parlamentům členských států. A co si myslet o národních demokraciích v okamžiku, kdy i nejortodoxnější země jako Německo a Finsko začínají na vlastní kůži pociťovat růst úrokových sazeb? Berlín 23. listopadu nedokázal v aukci umístit všechny dluhopisy. Co se to děje?
Podívejme se na mapu Evropy. Jak na tom jsou mocné vlády? V rámci německého modelu jednoty ve stabilitě musí každý ze sedmadvaceti členů EU dát své záležitosti do pořádku.
Nizozemský „polderový“ model prosperity je stejně jako modely uplatňované v Porýní a skandinávských zemích už překonaný. Volební debaty, jako jsou ty ve Španělsku, nebo vyjednávání o vládě jako v Belgii se týkají především podmínek a náležitostí toho, co už Evropa prosadila.
Stejně tak i klíčové oblasti, které si členské státy mohly až doposud ponechat, jako je sociální, justiční a imigrační politika, se dostávají mimo jejich kompetence, a národní mantinely svobodné a demokratické debaty se tak stávají pouhou iluzí.
Odborníci na politický marketing musejí vyvíjet obrovské úsilí, aby svým národním politikům dodali na důležitosti, protože vědí, že se tón politické argumentace určuje jinde.
Čtvrtá velmoc se přizpůsobila krizi
Neklid je dobře patrný i v ulicích kolem Schumanovy čtvrti v Bruselu. Odehrává se tu každodenní balet šéfů vlád a jejich ministrů. Diplomaté ze stálého zastoupení při EU nahrazují z Bruselu stále častěji ministerstva ve svých zemích, k jejich velké nespokojenosti, a vytvářejí tak postupně základ nového typu mezivládní administrativy s Evropskou komisí v roli sekretariátu.
Demokratická naděje musí vzejít z Evropského parlamentu. Je pravda, že si instituce už deset let přitahuje moc na svou stranu, přitom ale nemůže ani navrhovat zákony. A politické skupiny jsou stále hluboce poznamenány národními zájmy.
Čtvrtá velmoc, svět médií, se přizpůsobila už dávno. Velké mezinárodní agentury, redakce deníků a televizní stanice vysílají do Bruselu čím dál početnější delegace a navzdory krizi médií je nechávají pracovat přímo na místě. Vliv velkých britských a amerických tiskových agentur je nyní natolik silný, že se menším zemím a jazykovým regionům EU už nevyplatí investovat do vlastních dopisovatelů.
Tón udávají velká hospodářská a finanční média, která jsou povětšinou anglosaského původu, tedy ze zemí mimo eurozónu. Nyní, kdy eurozóna po deseti letech relativního úspěchu vykazuje zjevné trhliny, pohlížejí na Brusel cynicky. Lososová barva celosvětových deníků jakoFinancial Timeshraje důležitou roli v agendě Frankfurtu i Bruselu, které jsou nuceny na tyto planetární megafony reagovat.
Obranný reflex proti „vzdálenému Bruselu“
Reakce zemí a lokálních médií často spočívá v obranném reflexu vůči „vzdálenému Bruselu“. Stačí si přečístBild. Politikové, kteří si musejí svůj mandát vybojovat na lokálním volebním trhu, zaměřují radary právě tímto směrem.
Můžeme nanejvýš doufat, že se jedná o přechodné období. Pokud tato krize umožnila valné části populace nahlédnout a zažít, jakým způsobem by měly být pravomoci rozhodující o našich příjmech a prosperitě svěřovány na vyšší evropské úrovni, mohla by nám být tato krize velkým pedagogickým ponaučením.
Právě zde se nacházejí instituce, u nichž ještě existuje šance, že by mohly mít opět vliv na zaslepené trhy, „které Evropě diktují své zákony“. Přistoupit na to bude muset i Angela Merkelová, jinak ztroskotá spolu s ostatními.
