Vyberte si jazyk
Obviňování Davida Camerona z „izolace“ kvůli jeho vzdoru na pátečním setkání Evropské rady může být předčasné. Češi se už hlasitě ptají, proč má být tato nová smlouva závazná i pro země, které ještě nevstoupily do eurozóny. Finský ministerský předseda varoval, že s takovým převodem suverenity nemůže souhlasit. Irsko bude pravděpodobně nuceno vyhlásit referendum. Vlády v Holandsku a Švédsku potřebují podporu vzpurných opozičních stran.
A tak se v dohodě, která kontinent tak jako tak nezachrání, už teď objevují trhliny. Pád hodnoty eura v průběhu posledních tří dní naznačuje, že trhy chápou, že německý recept úsporných opatření bez růstu není tou správnou odpovědí.
Kopat za bankéře nikdy nikomu nepřineslo velkou popularitu – i když britská veřejnost jasně ukázala, že Evropskou unii nenávidí ještě vášnivěji než banky. Proč se tedy David Cameron rozhodl válčit za City?
Během jednání, jehož se minulý týden zúčastnil, mu byla detailně popsána radikální změna, kterou v několika uplynulých letech prošel vztah EU k City. Do roku 2007 fungovala regulace v EU většinou ve prospěch Londýna, protože pro finanční služby vytvářela rovné podmínky. Ale pak se situace začala obracet.
Oprávněné obavy z finanční krize se příhodně spojily se záští vůči význačnému postavení Londýna. Nicolas Sarkozy tyto pocity ostatně jasně shrnul, když jmenování Francouze na post komisaře pro vnitřní trhy škodolibě popisoval jako „porážku anglosaského kapitalismu“.
Stejná pravidla pro všech 8000 evropských bank
Hlavním problémem není ani tak daň z finančních transakcí, protože v této otázce má Spojené království právo veta. Ale v EU leží na stole 29 směrnic, stejně jako návrh na novou pozici regulátora financí EU, který by měl dohlížet na účetnictví jednotlivých států. Jde tu o zásadní rozpor mezi touhou EU zavést „jednu velikost pro všechny“, tedy stejná pravidla pro všech 8 000 bank v Evropě, a britsko-americkým názorem, že konání by mělo být uzpůsobeno riziku.
Spojené království si chce vynutit, aby největší banky držely více kapitálu, než EU povoluje. Poslední diktát EU určuje, že klíringové banky provádějící obchody v eurech musejí mít sídlo v rámci eurozóny. To je jasný pokus o přesunutí podnikání z Londýna do Paříže a Frankfurtu – a nestydatý útok na jednotný trh.
Obviňovat Camerona, že se pokouší podkopat jednotný trh, tak jak to tento týden učinil šéf Evropské komise, je hanebný příklad pokrytectví. Španělé si drží právo veta ohledně rybolovu a Francouzi ohledně Společné zemědělské politiky. Dokonce i Němci mohou určitým způsobem blokovat záležitosti, které se dotýkají jejich automobilového průmyslu.
Britská vláda se tak ve čtvrtek pouze snažila zajistit pro City rovnoprávnost, ale ne nějaké výsadní postavení. Nicméně i to bylo považováno za “de trop” (příliš). Reakce byla zcela mimořádná, což je také známkou toho, jak drastický pokles britský vliv v posledních letech utrpěl.
Co se bude dít teď, když ministerský předseda nedosáhl svého? Mnozí pozorovatelé City se obávají, že Londýn bude stále více diskriminován různými předpisy EU a že americké a německé banky, které budou nuceny propouštět zaměstnance, s výpověďmi začnou nejdříve v Londýně. Jiní ale tvrdí, že americké banky přicházejí do Londýna, protože je to vhodné místo pro byznys a že nikdo nedokáže přes noc nahradit šedesát podlaží administrativní budovy drahým digitálním propojením.
ECB vhodila bankám záchranné lano
Budoucnost City spočívá v tom, že bude branou do světa, nejen do Evropy. Spojené království generuje více přeshraničních bankovních půjček než jakákoli jiná země. Náš devizový trh je největší na světě a oblast pojišťovnictví je třetí největší. S tím, jak se evropský růst začne vytrácet, skutečnou konkurencí Londýna budou místa jako Hong Kong a Singapur - a ne Frankfurt a Paříž, dokonce ani New York. To je obrovská výzva, protože tyto obchodní příležitosti je třeba ovládnout.
Ať se podíváte kamkoli, diplomacie se nachází v příšerném stavu. Británie nechce euro vykolejit, nebo alespoň nechce, aby si to o ní ostatní mysleli. Naši spojenci si každopádně úplně vystačí sami. Kdyby Evropská centrální banka minulý týden nehodila evropským bankám záchranné lano tím, že jim poskytla prakticky neomezený kredit, nebyli bychom na trzích svědky otřesu, ale spíše totálního debaklu.
Minulý týden tak vlastně nikdo nedosáhl toho, o co usiloval. Francouzi žádali po ECB, aby tiskla další peníze. Němci chtěli zaštítit nová pravidla pro udržitelné a zdravé ekonomické chování plnou mocí institucí EU. Jiní, včetně Británie, zase chtěli, aby Německo pochopilo, že pokud nepřistoupí na sdílení odpovědnosti za dluh eurozóny, pokles měny bude nadále pokračovat.
