Jordi Hereu má vztek. Barcelonského primátora před týdnem na závěr podzimního mítinku Katalánské socialistické strany (PSC) rozzlobila „diskreditační kampaň“, podle níž má být katalánské hlavní město obětí diskreditace. Hereu agresory přímo neoznačil, ale kritizoval všechny „ty, kteří na město vrhají bomby masivní deziluze“. Kdo může mít tu drzost brát si na paškál pozitivní a dynamickou image Barcelony, která díky nejlepším mezinárodním marketingovým strategiím funguje poslední dvě desetiletí jako dobrá značka?

Za poslední léta se jen několik málo hlasů pokusilo odstínit tuto euforii a poukázat na odchylku mezi mýtem šířeným navenek a realitou prožívanou obyvatelstvem. „Klamem a bídou barcelonského modelu“ se tak v roce 2007 zabýval ve své eseji La Ciudad mentirosa ( „Klamavé město“, La Catarata) antropolog Manuel Delgago. A dále pak „vzestup a úpadek image města“ ve svém díle s názvem La Vocacio de modernitat de Barcelona („Poslání modernosti Barcelony“, Galaxia Gutenberg) analyzoval v roce 2008 profesor španělské literatury a kultury na univerzitě ve Stanfordu Joan Ramon Resina.

Mravní krajnosti města

V lidových čtvrtích Poblenou či Sants tyto vědecké spisy sotva někdo četl, ale již od konce prázdnin nemohou Barceloňané přehlédnout titulní stránky místních novin, kde se mluví o klamu, bídě a úpadku. Barcelona zažívá „blbou náladu“, neboť jí současná situace připomíná riziko, o němž hovoří oba intelektuálové: poté, co se stala vyhlášeným „spotřebním výrobkem“, „umírá na úspěch“.

První skandál vypukl v září, kdy deník El Pais zveřejnil na svých stránkách šokující fotografie dvou mužů, kteří se na veřejném místě s kalhotami staženými ke kotníkům oddávali sexuálním hrátkám s prostitutkami. Nikoliv v nějakém zapadlém koutě na vzdáleném předměstí, ale přímo v podloubí turisticky velice navštěvovaného tržiště La Boqueria u bulváru Rambla v samém středu města.

Šok, který zpráva způsobila, stále neutuchá a boří zavedené mýty o bulváru Rambla, této kilometr a půl dlouhé tepny, kudy projde každoročně 78 milionů lidí, z nichž polovinu tvoří turisté. Právě zde se, podobně jako v přilehlých ulicích Ravalu usadila prostituční mafie. A právě v centrální čtvrti Ciutat Vella také došlo k většině z 80 000 případů kapesních krádeží, nahlášených v roce 2008. Rambla, ještě včera emblém Barcelony, metropole pohodového žití a mládí, je dnes podle La Vanguardia „modelovým příkladem škodlivých účinků určitého typu městského úspěchu spojeného s městem coby velkým představením“. Deník lituje, že „se místní obyvatelstvo stáhlo z tohoto veřejného prostoru“, jež se stal obětí masového turismu a jím způsobené urbánní degradace.

Katalánská oáza korupce

V reakci na diskreditaci vyzývá místní tisk především kulturní instituce, aby se zmobilizovaly a vytvořily – to už prostě jiné nebude – „značku Rambla“. Primátor pak sám apeluje na škarohlídy, „ať přijdou do Ciutat Vella a podívají se, jaký boj vedeme za její záchranu a za to, aby se z ní stal příklad renovovaného historického centra.“ Jestliže ale k napravení vedlejších škod způsobených nadměrným cestovním ruchem postačí vyhrnout si rukávy, je Barcelona zasažena mnohem vážněji, jedná-li se o útoky zevnitř.

To je druhá rána letošního podzimu: skandál, který otřásl katalánským Palácem hudby, tímto divadlem pěveckého umění zapsaným na seznamu kulturních památek Unesco, především pak ale předmětem katalánské chlouby. Zpráva o zadržení jeho ředitele Félixe Milleta, obviněného ze zpronevěry 10 milionů euro v souvislosti s rekonstrukcí modernistické stavby paláce, běžným občanem otřásla. Instituce, která žije z velké části z veřejných financí, dobrovolnictví a dobročinných darů Barceloňanů, byla zasažena zpronevěrou, která přesahuje rámec běžných přečinů.

Znepokojení ještě vzrostlo poté, co bylo v posledních dnech zadrženo na žádost soudce Baltasara Garzona osm katalánských politiků, podnikatelů a vysokých úředníků v rámci rozsáhlé korupční aféry spojené s nemovitostmi.

Tento „zátah napříč spektrem“, jak ho nazval místní tisk, potvrzuje, že Barcelona a její region nejsou vůči epidemii korupce, která zamořuje Španělsko, imunní. Verdikt je oficiální: Barcelona překročila hranice toho, co místní elity dlouho označovaly za „katalánskou oázu“.