Vyberte si jazyk
Po sérii úsporných opatření zahájila vláda Maria Montiho 20. ledna rozsáhlý liberalizační plán, který má oživit zaměstnanost a konkurenci v chráněných odvětvích. Zaměstnanci daných odvětví v čele s taxikáři a řidiči kamionů zahájili masové protesty.
Už je to tady, „liberalizace“ začala. Obchody už prodloužily otevírací dobu [od 1. ledna mohou mít obchody otevřeno 24 hodin denně]. Mnohé úřední formality spojené s profesním vstupem do až doposud regulovaných sektorů, jako jsou lékárny, taxislužba, stánkový prodej novin, svobodná povolání atd., byly odstraněny. Zkrátka a dobře, na Apeninský poloostrov vtrhne velká vlna konkurence. Máme-li si uvědomit dosah těchto opatření, je třeba si připomenout, že se v Itálii v průběhu posledních let značně prohloubil rozdíl mezi chráněnými sektory a sektory vystavenými mezinárodní konkurenci, zejména konkurenci rozvíjejících se ekonomik. Odvětví otevřená konkurenci, to znamená takřka veškerá průmyslová výroba a některé (tržní) segmenty terciárního sektoru, zaznamenala v posledních dvaceti letech dramatické otřesy v podobě obrovského tlaku na ceny, větší konkurence jak na zahraničním, tak domácím trhu, nutnosti inovovat atd.
Na druhou stranu některé významné segmenty italské ekonomiky čínské a brazilské konkurenci unikly. Obecně se jedná o odvětví netržní, zahrnující celou řadu služeb. Vyvstává tu tak problém nepoměru mezi oběma sektory. Nezapomínejme na tisíce dělníků, kteří přišli v důsledku nízké konkurenceschopnosti výrobních podniků o práci, nebo na stovky podnikatelů, kteří spáchali sebevraždu. Příjmy osob samostatně výdělečně činných navíc v poměru k příjmům zaměstnanců v pracovních odvětvích otevřených konkurenci rostly mnohem rychleji.
Je správné, aby byly některé sektory vystaveny nelítostné konkurenci Číny nebo Indie, zatímco si jiné pod ochranou licence stanovují vyšší ceny? Je spravedlivé, aby mladý diplomovaný inženýr vydělával 1 600 eur čistého měsíčně, zatímco si jeho stejně starý a vzdělaný kolega notář přijde na nějakých 5 000-7 000 eur? A aby si taxikář vydělal měsíčně 3 500-5 000 eur a hutník jen 1 150?
Liberalizační plán dále počítá se snižováním tarifů i příjmů vlastníků licence. Větší konkurence s sebou samozřejmě přináší i výhody pro zákazníky: nižší ceny, větší inovace a zlepšení služeb. Celkem vzato si liberalizaci klade za cíl ochranu konečného spotřebitele. To je věc správná. Existují tu však některá ‚ale‘. Liberalizace otevírací doby například zcela jasně nahrává velkým distribučním sítím na úkor malých obchodů. Liberalizace taxikářských licencí spustí proces transformace uvnitř sektoru. Návštěvník New Yorku si brzy povšimne, že téměř všichni taxikáři jsou imigranti první generace, často Afričané, kteří do USA přijeli teprve nedávno. V amerických městech shrabují licence a automobily firmy, které pak řidiče odsunou do řad špatně placených zaměstnanců. Jsme si jisti, že o takto hlubokou sociální proměnu opravdu stojíme?
Cílem liberalizace je také usnadnit vstup do některých sektorů mladým lidem: mladým architektům, mladým diplomovaným farmaceutům, mladým taxikářům atd. Odstraněním překážek bránícím ve vstupu do regulovaných sektorů se žadatelům o zaměstnání zlepšují pracovní vyhlídky. Dvě otázky ale stále zůstávají nevyřešené: jak zvládnout přechod od netržního systému (dnešní italská ekonomika) k systému otevřenému? Jsme si jisti, že stojíme o sociální změny, jež přechod k cele tržnímu systému vyvolá? Začnou-li drobní obchodníci postupně zavírat, nepoznamená to hluboce tvář měst? Démonizovat taxikáře či drobné obchodníky k ničemu nevede. Jejich obavy je třeba vyslyšet. Nic není jen černé nebo bílé. Problémy jsou složité a vyžadují široké ucelené odpovědi. Tedy přesný opak toho, co „politický spektákl“ už dvacet let nabízí.
Demonstrace
Paralyzovaná a nespokojená země
Několik profesních kategorií, na které se zaměřují liberalizační opatření a zvyšování některých daní, vstoupilo v posledních dnech do stávky,informuje La Repubblica. Zaprvé silničáři, kteří na protest proti zvyšování cen pohonných hmot blokují dálnice. V mnoha městech se tak začíná projevovat nedostatek některých druhů spotřebního zboží a velký počet továren zavřel z důvodu výpadku dodávek. Řidiči taxíků demonstrovali po celé zemi proti liberalizaci licencí na provoz taxi služeb a rybáři proti dražším pohonným hmotám. Na Sicílii a v Sardinii sílí hnutí takzvaných „vidlic“, které vyjadřuje celkovou nespokojenost zemědělců, řemeslníků, studentů a regionálních separatistů.
