Regulace finančního trhu: Finance Watch: Bankéři versus bankéři

23 únor 2012 – Der Tagesspiegel (Berlín)

Finanční lobby v Bruselu se zdá být všemocná. Od pádu Lehman Brothers v roce 2008 vzdoruje veškerým pokusům o reformu evropského finančního trhu. To se teď má změnit. Evropa totiž posílá do boje anti-lobbistickou agenturu: Finance Watch.

Joost Mulder zná všechny triky. Pět let pracoval tento schopný Nizozemec pro finanční instituty bruselské legislativní mašinérie. Politické hry mezi Evropskou komisí, Parlamentem a Radou ministrů 27 zemí EU jsou jeho profesí. Mluví čtyřmi jazyky, se všemi se zná. Na bruselském politickém tržišti se ve svých jednatřiceti letech umí pohybovat jako ryba ve vodě – lobbista jako vystřižený z učebnice.

Sem tam se svými kolegy přiškrtil některou z legislativních iniciativ. Jindy zase vyzískal od úředníků evropské centrály už v počátečních fázích návrhů informace o sporných nařízeních, aby mohl včas zarazit vlnu námitek od mnoha různých, zdánlivě nezávislých zdrojů. A když nějakému nevítanému paragrafu nešlo zabránit ani v Komisi, ani v Parlamentu, bylo zapotřebí zorganizovat menšinu dostačující na zablokování návrhu v Radě.

„Dejte mi honorář ve výši deset tisíc eur a já se postarám o to, aby se váš názor dostal na program jednání Rady ministrů, slibují lobbisté rádi svým zákazníkům,“ říká Mulder.

To se má však změnit. Mulder totiž přešel na druhou stranu barikády. Když finanční lobbisté loni zašli tak daleko, že „jednotlivé vlády vydírali hrozícím odlivem kapitálu a pracovních míst, tak už toho na mě bylo moc,“ vypráví. „Making finance serve the society“, tedy „Přimějeme finanční průmysl k tomu, aby sloužil společnosti“, píše se nyní na jeho vizitce. Mulder je šéfem „Public Affairs“ u organizace s názvem „Finance Watch“.

I tady má na starostilobbování. Jen se mu teď věnuje pod hlavičkou společnosti, která je v bruselské politice unikátem. Pro „Finance Watch“ pracují ostřílení profesionálové z finančního trhu, kteří se staví proti vlivu mocné lobby ve finančním sektoru a chtějí ji přivést zpět k jejímu původnímu účelu: zajišťování finančních služeb pro produktivní účely.

Jde o zcela nevídaný experiment. Nová lobbistická skupina na zkrocení finančních trhů samozřejmě pracuje na objednávku – a zadavatelem jsou zákonodárci sami.

Podnětem k jejímu založení byl fenomén, který se projevil teprve s vypuknutím finanční krize na podzim roku 2008. Pro zpracování analýzy příčin krize nebyli k dispozici žádní odborníci, kteří by byli opravdu nezávislí na finančním průmyslu. Na všech úrovních udávali tón bankéři, manažeři fondů nebo jimi financovaní experti.

Ve stejnou dobu vyšlo najevo, že Evropská komise a její Generální ředitelství pro vnitřní trh jsou uvnitř značně rozložené a pod silným vlivem finančního trhu. Jak dalece, to odkryli pracovníci tzv. „Corporate Europe Observatory“ (CEO). Ve zprávě CEO z podzimu 2009 o „Captive Commission“, tedy „spoutané Komisi“ se mluví o tom, jak tehdejší komisař Charlie McCreevy tvorbu legislativy de facto přenechal zainteresovaným podnikům.

Polovinu Evropy zpráva o takto jednostranně informované evropské instituci pobouřila, ale žádné faktické důsledky vyvozeny nebyly.

V této situaci přišli francouzský poslanec strany Zelených Pascal Canfin a jeho německý kolega Sven Giegold v červnu 2010 s neobvyklou iniciativou. Zformulovali „Výzvu k Finance Watch“ a během několika dní získali podporu 22 členů hospodářského výboru napříč politickými frakcemi. Hledali odhodlané odborníky s finančním know-how. Našli Thierryho Philipponnata.

Philipponnat, který má 20 let zkušeností coby bankéř a burzovní manažer, v roce 2006 pověsil svou dobře placenou práci na hřebík a začal opět od začátku. Nejdříve se věnoval zprostředkovávání mikroúvěrů do chudých zemí, potom nastoupil k Amnesty International. Poslanci mu šest měsíců financovali přípravné práce z vlastní kapsy a Philipponnatova aktivita začala přinášet ovoce. Během několikaměsíčního objíždění sedmi zemí EU se mu podařilo získat 38 organizací od Oxfamu až po Evropskou odborovou konfederaci jako zakládající členy a od soukromých nadací sehnat počáteční kapitál ve výši půl milionu eur. Parlament současně tlačil na zajištění financování z unijního rozpočtu. Ten v letošním roce na tyto účely skutečně počítá s částkou 1,25 milionu eur a nový komisař pro vnitřní trh Michel Barnier naznačil, že většinu z těchto prostředků by měla získat právě organizace „Finance Watch“.

Šest měsíců po ustavujícím zasedání je tak Philipponnat „generálním tajemníkem“ expertní a lobbistické agentury zřízené Parlamentem, financované daňovými poplatníky a podporované organizacemi, které mají dohromady na 100 miliónů členů.

Vyplatí se ale všechna ta námaha? Zmůže toto malé vojsko vůbec něco proti armádě organizované finanční lobby? Oněch 700 profesionálů již dokázalo v Bruselu postavit do pozoru banky a další finanční koncerny, aby mohli vrátit legislativě kýžený směr. A jejich vliv sahá daleko.

To, jak složitý je jejich úkol, se ukázalo loni při sporech ohledně obchodování s „nahými“, tedy nekrytými swapy úvěrového selhání – credit default swaps (CDS), které umožňují bez velkých finančních investic spekulovat na pokles bonity států. Protože kurzy CDS slouží jako měřítko rizika úvěrového selhání, mohou výrazně zhoršit případnou krizi státních dluhopisů nebo takovou krizi dokonce způsobit. Proto Evropský parlament v březnu 2011 požadoval kompletní zákaz tohoto typu obchodů. Hedgeové fondy a bankovní asociace začaly okamžitě protestovat. Použily strategii, které Philipponnat říká „past detailů“. Lobbisté prostřednictvím deníku Financial Times rozšířili zprávu, že poslanci mechanismům obchodu nerozumí. A že pokud bude zákaz schválen, „důsledkem bude nižší likvidita trhu se státními dluhopisy, což nakonec povede ke zvýšení nákladů pro příjemce úvěrů“ – argument, který laik sotva může vyvrátit.

Pro znalce trhu Philipponnata naproti tomu nebyl žádný problém tento klam rozpoznat. Jeho analýza vysvětlující skutečné souvislosti a dopady byla velice dobře přijata. Dokonce tak dobře, že příslušný komisař přijal Philipponnatovu argumentaci za svou a parlamentnímu plénu zákaz doporučil. Když se ale mělo v říjnu o návrhu hlasovat v Radě ministrů financí, někteří ministři začali požadovat různé výjimky. „To byl jasný doklad dobře odvedené lobbistické práce,“ vyjadřuje Mulder uznání svým bývalým kolegům. Podle něho má zákon spoustu „děr“.

Přesto je ale vrchní lobbista Mulder plný optimismu. „V podstatě teď dělám stejnou práci jako dřív, jen se mi teď lépe spí.“

Factual or translation error? Tell us.