Severně od Benátek leží jeden neviditelný stát, který nemá vládu, hranice ani banky, ale přesto tiskne eura. Přirozeně falešná, ale napodobená tak věrně, že začínají dělat starost Evropské centrální bance (ECB) a všem mezinárodním policejním složkám. V okruhu dvaceti kilometrů kolem městečka Giugliano vzkvétá největší působiště padělatelů a nelegálních tiskáren na světě. Více než polovina veškeré padělané měny, která je v oběhu v sedmnácti státech eurozóny, byla vyrobena zde, v oblasti poseté nelegálními stavbami a sužované mafiánskými klany.

Od roku 2002, kdy bylo zavedeno euro, bylo na území EU z oběhu staženo 5,5 milionů falešných bankovek v nominální hodnotě téměř 400 milionů euro. Toto číslo může vypadat směšně ve srovnání s 14 miliardami pravých bankovek, které jsou v této chvíli v oběhu, ale podle jednoho zdroje z Europolu „je zabavené množství pouze vrcholkem ledovce a množství, které kontrolou neprojde, je mnohem větší”. Podle některých odhadů třikrát až čtyřikrát. „A největší dodávky směřují do severní Afriky, Kolumbie a na Blízký východ. Ještě více než samotné množství padělaných bankovek vyrobených giuglianskými padělateli ohrožuje jednotnou měnu jejich kvalita.

Šikovní padělatelé mají cenu zlata

Typografové, kteří dokážou napodobit rozličné bezpečnostní prvky bankovek, by se dali spočítat na prstech dvou rukou. Pro zločince mají tito padělatelé cenu zlata. Když se jim podaří některého nalákat do svých tenat, už jej nepustí. Kontrolují veškerý jeho pohyb a chování, a to třeba i ve vězení. Camorra tento druh byznysu toleruje, ale sama jej využívá pouze při obchodování s kolumbijskými překupníky s kokainem.

Pro sestavení padělatelské skupiny jsou zapotřebí tři lidi a podnikatelská logika, která se řídí striktním rozdělením úkolů. Na prvním místě je majitel tiskárny, který ji i financuje. Většinou jde o méně významného člena Camorry, který má na starost opatření ofsetového stroje z druhé ruky (ty nejnovější, založené na technologii míchání čtyř barev, stojí až 500 000 euro), filigránů, inkoustů a všeho potřebného. Dále je to typograf, který má na starosti vlastní výrobu. A nakonec distributor, který se těší důvěře majitele a který má na starost skladování (dostatečně daleko od tiskárny) a zajišťování kontaktů s klienty.

Distribuční řetězec se zakládá na stejných sítích, jako je tomu u obchodu s drogami. „Velkoobchodník“ od distributora nakupuje padělky za 10 % jejich nominální hodnoty. U velkoobchodníka se následně zásobují prostředníci, místní drobní kriminálníci či zahraniční kurýři (často Estonci nebo Litevci), kteří dopravují zavazadla napěchovaná falešnými bankovkami do Španělska, Belgie či Litvy, nebo nelegální imigranti s vidinou malého zisku, že se jim podaří prodat několik bankovek na nádraží v Římě či Neapoli.

Na trhu s padělanými bankovkami roste konkurence

Většinu evropské produkce sice zajišťují mafiáni z Giugliana, ti však musejí čelit konkurenci z Bulharska. Venkovské dílny na jihu země a v okolí hlavního města Sofie, kde má dlouhou tradici padělání dolarů, dokážou vyrobit žlutou dvouseteurovou bankovku ve vynikající kvalitě. V průmyslové zóně ve Varně, u Černého moře, objevil Europol spolu s americkými zpravodajskými službami v lednu 2004 jednu z prvních tiskáren na světě schopnou reprodukovat bankovky, které byly v oběhu sotva dva roky. O osm let později se falzifikátoři přemístili na jih země do okolí Plovdivu a Chaskova.

Ve výrobě falešných bankovek následují hned za Itálií Francie a Španělsko, ale v těchto dvou zemích padělatelé využívají především nejnovější laserové tiskárny, tedy technologii, která trh s padělanými bankovkami otevřela odborníkům na informační technologie a grafikům ovládajícím ty nejsofistikovanější počítačové programy.

Také je třeba počítat s „rozvíjejícími“ se státy: s Polskem, kde byl před několika týdny v jednom varšavském bytě zabaven milion eur určený k podvedení diváků nadcházejícího Mistrovství Evropy ve fotbale, a s Bosnou. V Turecku, Rumunsku a Albánii se falešné bankovky nevyrábějí, ale místní kurýři pendlují mezi Neapolí a Sofií, kde se jimi zásobují. Nejvýkonnějšími překupníky jsou Litevci, kteří měli nápad rozšířit falešné bankovky po celé zemi díky rozvětvené síti obchodníků s drogami.

„Padělatelství začíná ohrožovat finanční bezpečnost eura“

Podle bulharského ministra vnitra Tzvetana Tzvetanova „začíná padělatelství ohrožovat finanční bezpečnost eura, protože trh je zaplaven falzy. Navíc tresty pro padělatele nejsou dostatečné.“ Nicméně vedoucí představitelé ECB ve Frankfurtu nedávají najevo znepokojení. Objem falešných bankovek zadržených v roce 2011 je ve srovnání s rokem 2010 o 19,3 % nižší a 606 000 bankovek stažených z oběhu (z toho 215 000 v Itálii) představuje nominální hodnotu jen několika desítek milionů euro z celkového počtu 14,4 miliard pravých bankovek. Jde tedy o poměrně nízké číslo, řádově 0,0004 %.

Cesty, po nichž se falešné bankovky vydávají z Evropy do zbytku světa, procházejí Španělskem a směřují do zemí se slabou měnou a malou obeznámeností s eurobankovkami: zejména na Blízký východ, do severní Afriky a východní Evropy. Některé banky v Africe nedokážou rozlišovat mezi pravými a falešnými a vyměňují je za místní měnu. A Číňané? Tito virtuosové padělatelství se zatím drželi stranou, ale podle Europolu bylo nedávno zjištěno, že hologramy, které Bulhaři použili na dvouseteurové bankovky, vyrobili čínští padělatelé. Pokud se dají i na tisk, mohl by tento problém nabrat úplně jiný rozměr.