Pokračování v růstu díky energetickým supersítím, nové předpisy pro státní podporu, zavedení skutečně evropského patentního systému, jednotný trh pro výzkum, síť „ekologické“ dopravy a konečně vysokorychlostní internet pro všechny a za levné ceny. Evropa uznává, že existuje celá řada nástrojů, díky nimž lze evropskou ekonomiku opětovně navrátit do sedla, a nezakrývá, že její poslední pokus – Lisbonská strategie na období 2000-2010 – nepřinesl očekávané výsledky. A víc než to: „Finanční krize smetla pokrok posledních let,“ oznámila Evropská komise a zdůraznila nutnost položit si napříště laťku o něco výš. Za tím účelem je třeba připravit nový program, kterého by se drželi všichni, protože „vzhledem k recesi je nyní obtížnější plánovat jistý ekonomický rozvoj“.

Odpověď, nebo alespoň pokus o ni, přináší EU 2020, strategický dokument o třiceti stranách, který má Evropská komise představit 3. března a který je prvním počinem vedení Barroso-II. Strategie 2020 se prezentuje jako program konjunkturálního řízení, ale číst by se dal i jako pohádka. Zalistujeme-li v poslední verzi, můžeme zajisté říci, že oněch pět cílů, které strategie vytyčuje pro rok 2020, je velice ambiciózních: zvýšení zaměstnanosti ze současných 69 % aktivní populace na 75 %; investice 4 % HDP do výzkumu; snížení emisí CO2 v porovnání s rokem 1990 o 20 %; zvýšení zastoupení absolventů vysokých škol v dospělé populaci na 40 %; snížení o čtvrtinu, tedy o 28 milionů, podílu obyvatelstva žijícího pod prahem chudoby.

Ztracené desetiletí?

Cílem jsou „dvě procenta HDP a 5,6 milionů pracovních míst v horizontu deseti let,“ ovšem partie ještě nezačala. Analýza Evropské komise potvrdila „strukturálně slabší míru rozvoje [Evropy] ve srovnání s hlavními partnery, a to zejména v důsledku prohloubení rozdílů v produktivitě“, což jde ruku v ruce s pracovním trhem, který v porovnání s konkurenčním americkým či japonským trhem stagnuje. Nemluvě o tom, že pokles počtu aktivně pracujících v kombinaci s rostoucím počtem důchodců „způsobí problémy v oblasti systémů sociální pomoci a evropských veřejných financí“. „Buď budeme čelit budoucnosti tím, že všichni společně zareagujeme na výzvy, které s sebou přináší oživení“, upozorňuje Komise, „nebo nám hrozí trvalá ztráta růstu, která by mohla vyvolat vysoký nárůst nezaměstnanosti, sociální napětí a zhoršení pozice Evropy na mezinárodní scéně.“ To by byl ten nejhorší scénář, scénář „ztraceného desetiletí“, kterému bychom se měli raději vyhnout.

Na to, abychom požadovali od států harmonickou spolupráci, není zrovna příhodná doba: časy nahrávají nacionalistickým tenzím a potlačují evropanství. Komise se nicméně domnívá, že nemá na výběr, a snaží se, aby nebyla ovlivňována. K růstu podle ní směřují tři cesty: „inteligentní, ekologická a inkluzivní“, po nichž by se měl vydat zčásti Brusel, zčásti každý stát. Prvním bodem jsou inovace a zvýšení investic do výzkumu. Evropa dnes do této oblasti investuje 2 % HDP, zatímco Japonsko 3,4 %. Komise rovněž klade důraz na budování týmů, využívání patentů a vytváření partnerství, a tím posílení technologického pokroku.

Mobilita proti pracovní nejistotě

Ekologická cesta jako velký příslib pro automobilismus a budoucí mobilitu, přinášející s sebou celou řadu nových nástrojů financování. Čistá a užitečná energie díky výměnným sítím supergrids, které by měly Evropě zajistit soběstačnost. Podpora průmyslových zón určených pro malé a střední podniky. Flexicurity [flexibilita a ochrana, z anglického flexibility a security], která propojuje mobilitu a ochranu proti pracovní nejistotě. A nakonec nové technologie. Lákavé slogany a krásná slova, kterým vlády nyní musejí dát obsah. Je to příležitost využívat jednotný trh a přitom se opírat o efektivnější systém veřejného a soukromého financování. Brusel bude koordinovat, co bude moci. Do hry se musejí zapojit jednotlivé státy, musejí dát do pořádku své účty a dbát na to, aby „zvyšování daní neovlivňovalo negativně růst“. Veřejná soutěž musí probíhat pružně a transparentně a služby musí být efektivní. Vše musí fungovat tím nejlepším možným způsobem, zejména pak koordinace. Je třeba posílit synergie. Evropská rada a Evropský parlament by se měly vyjádřit v červnu. Poté budou přiděleny úkoly, na jejichž plnění bude dohlížet Komise, která bude udílet „policy warning“, výstrahy těm, kteří se odchýlí od daného směru. Také se bývalo mělo počítat se sankcemi. Lisabonská strategie s nimi nepočítala, a neuspěla. Dokonce ani současná krize nedokázala přesvědčit evropské státy, aby zavedly přísná donucovací opatření.