Proč svět Saschu Loba nenávidí? Toto je rozhovor, v němž stačí položit jen jednu otázku. Vše ostatní už následuje samo. Sascha Lobo říká, že by se rád setkal v Soho House Berlin, dřívější centrále východoněmecké Sjednocené socialistické strany Německa. Takže se setkáváme vysoko nad Berlínem. V ulici Torstraße vládne deštivé, nevlídné počasí. Nejošklivější ulice Berlína je zároveň tou nejvíc cool. Nejdříve si musíme promluvit o tom, jak spolu mluvíme. Tedy jak mezi sebou smíme mluvit na síti.

Sascha Lobo vysvětluje: „Jazyk na síti je velice specifickým jazykem. Nadávky k němu zcela patří. Existuje poezie nadávek.“ Podle Loba lidé v Německu ještě internet zcela nepochopili: „Je to, jako kdyby lidé přemýšleli o síti takto: Když tam jsem, obelžou mě.“ Jen nic na internetu nekupovat! Lobo se směje. Německo je podle něj ještě naprostá prahová země s tomu odpovídajícím strachem.

Vše, co Lobo řekne, je trefné a vyslovené bez jakýchkoli pochyb. Mluví za Saschu Loba, figuru, vyslance. Je to vlastně neustálý rozhovor, na který si rychle zvykl. Tedy na to, že mluví a vždy ho někdo poslouchá. Pravidla, která zde vládnou, si prostě osvojil: prodat, bavit, zaujmout. Vše perfektně funguje, jako stroj, který už běží sám od sebe.

Internet je svébytným světem

Úspěch Saschy Loba ukazuje na nedostatek. Internet je svébytným světem, který je utvářen experty a ovládán blogery. Zbytek společnosti používá internet rád pasivně. Německá digitální společnost je monarchie, internet je jejím královstvím; a zde vládne Sascha Lobo téměř bez omezení. Patnáct let internetu vše změnilo a nikdo neví, co to pro nás znamená. Co se stane dál, vědí jen dvě skupiny: počítačoví maniaci a ti, kteří to, co maniaci vykoumají, přeloží veřejnosti. To jsou internetoví experti.

Blogeři se na síti drží při sobě, takže to vypadá, jako by internetová komunita v Německu měla společný genetický základ. Jinak řečeno: mezi insidery a outsidery se nachází hluboká propast. Čím více pesimisté v novinách před zlou sítí varují, tím silněji optimisté orodují za nový digitální život.

Široko daleko nenajdete žádnou aktivnější postavu, která by tak produktivně komentovala světové dění. Lobo bloguje, mluví, vysvětluje, tweetuje a sloupkuje na prakticky každé webové stránce. A protože to už dělá dlouho a vypadá to, že se u toho i baví, má vždy po ruce správné argumenty a ještě tím dobře vydělává, mnoho lidí ho vášnivě nenávidí. Bezprostřední konkurence, tj. ostatní blogeři, mu závidí, analogová média jím opovrhují, protože jim sebral z rukou svrchovanou důležitost v mnoha oblastech života, a část publika, které není rádo součástí masového hnutí, ho popírá. Když do Googlu zadáte „Sascha Lobo Arschloch“ (Sascha Lobo kretén), dostanete na 9000 odkazů.

Doba písemné demokracie

On to ale lidem, kteří by si ho oblíbit mohli, nedělá lehké: jeho poznávacím znamením je rudá irokézská kštice. Účes by ještě ušel, kdyby k němu stále nedodával, že jej má jen z marketingových důvodů. Aby ho lidé poznávali. Pro mnohé je to znak cynického způsobu, jak ukázat, že mu na nikom nezáleží. A to je velmi lehké nenávidět.

K Lobově komunikační strategii vždy patří sebeironie a relativizace sama sebe.

Lobo říká: „Internet funguje pro každého přispěvatele jako zpětný kanál a tím jako stálá konfrontace s vlastním nevhodným chováním.“ Vše, co je řečeno, se setkává s enormní ozvěnou. Na všechno má pořád někdo nějaký názor, reakci, kritiku, výtky, námitky. Je doba písemné demokracie. Na internetu musí být idea demokracie zpracována, její vykladači musí tvořit cosi jako lidové shromáždění.

Demokracie znamená pro každou exekutivu nutnost umět zacházet s výsledky voleb a projevy vůle, které se jí nehodí. Na internetu má ten, kdo sedával v poslední řadě a mluvil příliš potichu, možnost být vyslyšen. A to i blázni a reptalové. Tato komunikace navíc zpochybňuje existenci absolutní pravdy jako takové. Neexistuje žádné správně ani špatně, pouze věčný diskurz.

Hacknout iPhone učitelky biologie umí každý

Naše nevhodné chování je natvrdo prezentováno veřejnosti. Stejně jako obecná hloupost a tak dále. Sascha Lobo popisuje všeobecnou ledabylost takto: „To, že lidé čtou jen prvních deset odkazů, které jim Google nabídne, není problém Googlu.“

První generace digitálně odchovaných jedinců již ve škole naříká nad zpomalenými učiteli informatiky, hacknout počítačový systém nebo iPhone učitelky biologie umí každý. Možná se o této době bude později říkat, že to byla zvláštní přechodná doba, kdy ještě bylo možné dívat se online na filmy a neplatit za ně, že to byly zlaté časy, v nichž punker vše musel vysvětlovat těm hloupým znovu a znovu.

Přece jen to bylo krásné. Sascha Lobo se tak možná jednou stane symbolem této přechodné doby. Doby, v níž se vše mění. Z tohoto člověka s červeným čírem vyzařuje i něco prehistorického.