Vzhledem k tomu, že výnosy španělských dluhopisů se rychle přibližují hranici 7 %, řecká ekonomika je na pokraji úplného kolapsu a budoucnost jednotné měny stále nejistější, nemohl si Brusel vybrat ke zveřejnění své výroční zprávy o hospodářské situaci sedmadvacítky lepší načasování. Pro Evropskou komisi to naopak byl ten nejlepší moment provést inventuru, zhodnotit politické alternativy a přijít s plánem, jak se vyrovnat s postupující krizí.

Dokument svědčí o velmi ponuré náladě. Uznává se zde, že měnová unie prochází nejproblematičtějším obdobím od svého vzniku. Do určité míry zaznívá i přiznání, že současná politická strategie nefunguje. A jsou zde i návrhy, zrozené z čirého zoufalství, jak by Evropa měla reagovat – pomocí společných dluhopisů, bankovní unie a přímých finančních injekcí ze stálého záchranného fondu do nestabilních bank.

#### Komise nadále popírá neúspěšnost strategie úsporných opatření

Skutečnost, že Brusel ukázal být o něco méně bezradným, než se během posledních měsíců zdálo, stačila na to, aby se finančním trhům přechodně zvedla hladina cukru v krvi. Jako strategie na vyřešení krize však bude jen dalším neúspěšným pokusem. Předně proto, že všechny podstatné myšlenky, které obsahuje, se již objevily dříve a všechny se setkaly s hlasitým „ne“ ze strany Angely Merkelové.

Hlubším problémem je však to, že Komise zdá se i nadále zcela popírá neúspěšnost strategie, která příliš závisí na rozpočtové disciplíně. Nejzranitelnější země eurozóny jsou svědkem zhoršující se situace ve veřejných financích a jejich ekonomiky se topí v krizi. V případě některých zemí, například Řecka, byl problémem příliš velký státní dluh, u jiných, jako je Španělsko či Irsko, začaly potíže orgií nekontrolovaných soukromých půjček, za kterou, jakmile bublina praskla, byl stát nucen zaplatit účet.

Předvídatelným výsledkem slabého růstu a slabého bankovního sektoru jsou slabé státní finance. Nejvíce postiženým zemím byla nabídnuta finanční pomoc, avšak pouze pod podmínkou, že splní přísné cíle snižování rozpočtových schodků. Škrty ve veřejných výdajích a zvyšování daní nadále oslabují růst i bankovní sektor, což znamená, že vytyčených cílů nebude dosaženo a v některých případech bude rozdíl mezi prognózami a realitou propastný.

Datum oživení se neustále oddaluje

Podívejme se, jak zpráva popisuje, co se stalo v Řecku, kde bylo původně odhadované datum hospodářského oživení, které mělo přijít v roce 2013, – jaké překvapení! – znovu odloženo. „Uskutečnění plánu brzdilo několik faktorů: politická nestabilita, sociální nepokoje, problémy týkající se administrativních kapacit a hospodářská recese, která byla mnohem vážnější, než se původně čekalo.“

To v podstatě problém shrnuje, avšak i nadále jen málo nasvědčuje tomu, že by Brusel situaci plně chápal. Mluví o potřebě najít správnou rovnováhu mezi nutností konsolidace, reformami a růstem, avšak nepřiznává si, že současná kombinace je naprosto nepřiměřená. Evropa potřebuje tři věci: plán růstu, plán rekapitalizace bank a plán, jak sdílet toto břemeno rovnoměrněji mezi bohatým Severem a chudým Jihem. V současné době ani jednu z těchto věcí nemá. To proto nyní bojuje o život.