Socialismus je pokoj, v němž je černá kočka, kterou je třeba hledat a nalézt. „Všestranně rozvinutý socialismus“, koncept drahý rumunskému diktátorovi Nicolae Ceausescovi (1918-1989), je černý pokoj, v němž je černá kočka, kterou je třeba hledat a nalézt. A konečně komunismus je černý pokoj, v němž není žádná černá kočka, ale je třeba ji hledat a nalézt. V dobách diktatury představovaly vtipy únikovou cestu pro rumunskou kolektivní imaginaci.

V 80. letech vládl v Rumunsku jeden z nejhorších režimů v komunistickém bloku a revolta Rumunů našla útočiště ve vtipech, které se vysmívaly všemu a všem: Conducatorovi – „karpatskému géniovi“, Komunistické straně, nedostatku, který dusil zemi, a úchylkám režimu, který byl odstřižen od světa i od reality. Od ucha k uchu se šířily tisíce vtipů, které tak v zemi ovládané politickou policií Securitate unikaly oficiální cenzuře.

Růst dal na humor zapomenout

V prosinci 1989 se režim Conducatora pod tlakem dějin, které zavály za železnou oponu vánek svobody, zhroutil jak domeček z karet. Pár Nicolae a Elena Ceausescovi byl po rychlém soudu popraven a Rumunsko zahájilo dlouhé období transformace, které bylo završeno v roce 2000, kdy země zahájila vyjednávání o vstupu do Evropské unie.

Postupně se do Rumunska začala vracet prosperita a země zažívala hospodářský růst, který zrychloval 7% tempem ročně. Vtipy a narážky byly zapomenuty a doba velela ke spotřebě, nákupu nejnovějších modelů automobilů a plnění nákupních košíků v supermarketech.

Krize je úrodnou půdou

Ovšem žádné sny netrvají věčně a probuzení může být nepříjemné. V roce 2008 se Rumuni museli vrátit nohama na zem a jejich přistání bylo pořádně tvrdé. Hospodářská a finanční krize, která udeřila na Evropu, donutila Rumunsko přijmout úsporná opatření, která představovala úrodnou půdu pro návrat vtipů. Soudě podle anekdot, které se dnes vyprávějí v Bukurešti, to tentokrát schytává divoký kapitalismus. Jeden příklad za všechny: Rumun sedí na břehu jezera a dívá se do vody.

Kolem jde Američan a ptá se ho: „Co tu děláš?“ – „Nic, dívám se na jezero.“ – „No, tak si můžeš aspoň vzít rybářský prut a chytat ryby.“ – „Proč?“ odpovídá Rumun. „Můžeš sníst kousek ryby a zbytek prodat, vyděláš si tak nějaké peníze.“ – „ Ale proč?“ trvá na svém Rumun. „Za peníze si koupíš loďku a ulovíš ještě víc ryb.“ – „Jasně, ale proč?“ – „Ty seš teda opravdu dobrej,“ povídá rozčílený Američan. „Za peníze si koupíš loďku, zaměstnáš lidi, co budou za tebe chytat ryby, a nebudeš muset nic dělat, budeš moct zůstat sedět a dívat se na jezero.“ – „Ale to už přece dělám.“

Vtip hodný Tristana Tzary, spisovatele, který opustil na začátku 20. století Rumunsko, aby se vydal do Curychu a Paříže, kde stál u zrodu dadaismu a surrealismu.

Předchozí epizody:

Španělský policajt k popukání

Německá satira „politickou hygienou“

Italové se smějí sami sobě

Ve Švédsku se smějeme vlastním tužbám