V zámku Mélot, který stojí na kopečku nad valonským hlavním městem Namur, si návštěvníků opravdu hledí. Umyjí vám tu zdarma auto, těm, kdo mají zrovna narozeniny, nabídnou šampaňské a děti se mohou každý rok zůčastnit setkání s Mikulášem, kterého sem dopraví helikoptéra.

Peníze nejsou problém. V zámku totiž sídlí Valonský kruh, klub sdružující valonské obchodníky. Vládne tu atmosféra starosvětského gentlemanského klubu, s křišťálovými lustry a červeným běhounem na schodech. A samozřejmě krabicí doutníků na baru.

„Vidíte, že Valonsko není postindustriální apokalypsou, kde celá populace trpí nezaměstnaností,“ říká André van Hecke, ředitel Valonského kruhu. „Takový obraz ještě přetrvává ve Vlámsku, ale je to přežitek. Tak to bylo kdysi, dnes se ale hodně věcí ve Valonsku začíná hýbat.“

„Budoucnost není v sociálním státě, ale v práci a podnikání“

Korpulentní Van Hecke, který zbohatl podnikáním v telekomunikacích, založil Valonský kruh v roce 2006. Na začátku se mu nedařilo zaujmout pragmatické valonské podnikatele, z nichž většina pochází z malých a středních podniků. Uspěl díky seriózně pojatým workshopům, úspěšným konferencím pro bankéře a podnikatele a nakonec také trochu pomocí vína a doutníků. Valonský kruh se od svého vzniku rozrostl na téměř 1500 členů.

„Věci se tady ve Valonsku začaly měnit,“ říká Van Hecke. „Začínáme si věřit. Ale i noví socialisté začínají chápat, že se musíme změnit, že budoucnost není v sociálním státě, ale v práci a podnikání.“

V Belgii je pohled často upřen zejména na Vlámsko, bohatou severní část země, která pod vlivem šéfa vlámské nacionalistické strany [Barta De Wevera] pro sebe žádá více autonomie. Dlouho se zdálo, že chudší Valonsko se zhoršující situaci pouze snaží brzdit, ale nyní to vypadá, že ke změnám dochází i na tomto poli.

Valoni mají dost své role poražených a chtějí rozpřáhnout vlastní křídla. Ne že by se hodlali od Vlámska odtrhnout, naopak. Chtějí však v každém případě být připraveni na den, kdy Vlámsko předloží přesné požadavky.

Marshallův plán

„Začíná tu sílit vědomí, že Valonsko musí vzít svůj osud do vlastních rukou,“ říká Béatrice Delvauxová, šéfredaktorka listu Le Soir. „Na toto téma žádné průzkumy veřejného mínění neexistují, nicméně je to cítit ve společnosti a slyšet v politických proslovech. V očích mnoha francouzsky mluvících Belgičanů bylo chování Vlámů během krize urážkou. Zdálo se jim, že jsou považováni za lenochy, kteří jen tyjí z práce jiných, a mají toho už dost.“

Nové valonské sebevědomí se vyjadřuje především v ekonomice, kde by měl nový „Marshallův plán“ státních investic, který byl zahájen v roce 2005 a měl by přispět k oživení valonské ekonomiky, udělat tlustou čáru za průmyslovou minulostí regionu. Valonské vládní úřady investovaly 366 milionů euro do firem, které vyvíjejí nové technologie, což vytvořilo přes 10 000 pracovních míst. Region účinky plánu teprve začal pociťovat, propast mezi prosperitou obou částí Belgie se nicméně již před několika lety přestala prohlubovat.

Vlámsko získává sebedůvěru i na poli kultury. Mons bude v roce 2015 [spolu s Plzní] Evropským hlavním městem kultury a Lutych se uchází o možnost hostit v roce 2017 Světovou výstavu (EXPO). I v Namuru a Charleroi chtějí místní starostové dodat svým městům nový elán.

Co se týče politiky, valonská vláda sama vytvořila plán Horizont 2022, který by měl rozhodnout, jak bude za deset let francouzsky mluvící část Belgie administrativně řízena. Po reformě státní správy bude Valonsko za deset let získávat méně finanční pomoci z Vlámska. Je proto nutné reformovat valonské hospodářství, školství, dopravu a územní organizaci, aby se provincie s novou situací vyrovnala.

Probuzení k životu

„Řada politiků už naznačila, že si přejí tyto reformy urychlit,“ říká Béatrice Delvauxová. „Chtějí být připraveni na volby v roce 2014, pro případ, že budou muset kandidovat proti Bartu De Weverovi.“

Podle Delvauxové se již konalo několik politických schůzí, které se zabývaly otázkou vytvoření společné pozice frankofonních politiků vůči [separatistickým tendencím] Vlámska. Tyto schůzky provází určité tajemno, jelikož podle některých kritiků jsou pouze vodou na De Weverův mlýn. Pokud si totiž Valonsko razí vlastní cestu, nic nebrání rozdělení Belgie na dvě poloviny.

„Ale no tak, to je jen smyšlené nebezpečí,“ domnívá se generální tajemník Svazu socialistické vzájemnosti [Mutuelles socialistes] Jean-Pascal Labille. „Jde pouze o výmluvu těch, kdo nechtějí jít kupředu. Bart De Wever svůj názor nezmění, ať už s ním budeme souhlasit nebo ne. Pokud se ale k věci nebudeme vyjadřovat, zůstaneme nečinní.“

Labille chce, aby se přední valonské osobnosti společně zamyslely nad otázkou, jak by ideální struktura belgického státu měla vypadat, a nabídly alternativu k vlámské verzi. Pokud se jim to podaří, vidí Labille budoucnost Valonska velice optimisticky. „Máme spoustu prostoru, kvalitní a početnou pracovní sílu a neobyčejně výhodnou zeměpisnou polohu. Pokud půjdeme dál cestou, kterou jsme se vydali, Valonsko by se za deset let mohlo ocitnout ve velmi dobré pozici.“

Z tohoto úhlu pohledu by politická krize a De Weverova tvrdohlavost nakonec mohly mít pro Valonsko pozitivní přínos. Vlámští nacionalisté možná Valony urazili, zároveň je však i probudili k životu.