„Multikulturalismus selhal.“ Touto větou, kterou Angela Merkelová pronesla 15. října během projevu k mladým konzervativcům, rozvířila německá kancléřka debatu o islámu, která v Německu probíhá už několik měsíců. Přistěhovalci se podle Merkelové musejí začlenit do společnosti a přijmout německou kulturu a hodnoty: „Cítíme se být vázáni na křesťanské hodnoty. Ten, kdo toto neakceptuje, tu nemá co dělat,“ prohlásila kancléřka. Kancléřka „středu“ se tak přidala na stranu velice konzervativního bavorského premiéra Horsta Seehofera, který navrhuje v sedmi bodech tvrdší integrační politiku. Jeho program prezentuje na svých stránkách Focus. Seehofer tvrdí, že Německo není přistěhovalecká země, že je třeba upřednostňovat přistěhovalce, kteří se chtějí začlenit, a zavést sankce pro ty, kteří se integrovat nechtějí.

Historie se opakuje

Focus ilustruje „střet civilizací“ po německu dvojitou titulní stránkou. Na první představuje „mé Německo“ prezidenta Christiana Wulffa, který nedávno prohlásil islám za součást Německa. Na druhé pak „jeho Německo“ Horsta Seehofera. Uprostřed figuruje Angela Merkelová, která musí čelit složitým regionálním volbám a dohadům ohledně svého nahrazení současným ministrem obrany Karlem Theodorem zu Guttenbergem. Celá tato debata je provařená, soudí Tageszeitung. Pojem „multi-kulti“, který kdysi razili osobnosti typu Daniela Cohna-Bendita, už vyšel z módy. Dokonce i zelení „byli před deseti lety požádáni o to, aby ho přestali používat, protože o našem způsobu pospolitého života nic nevypovídá,“ podotýká alternativní deník. Když se Merkelová nebo Seehofer ohánějí slogany požadujícími „více integrace“ (Merkelová) nebo „více Leitkultur“ (Seehofer), vyznívají jejich slova dutě. „Vláda nemůže pochlebovat zahraničním kádrovým pracovníkům a zároveň vyvolávat u cizinců strach.“ Vždyť Německo potřebuje 400 000 kvalifikovaných pracovníků!

Tyto požadavky jsou oprávněné, domnívá se Die Welt. „Nikdo nic nenamítá proti přistěhovalcům, kteří u nás chtějí žít, pracovat a zakořenit se, ujišťuje konzervativní deník. Mnozí ale chovají nepřátelství vůči imigrantům, kteří chtějí do země importovat vlastní práva. Imigrovat znamená přistoupit na tradice přijímací země, ale také je přijmout za své. Proto mají Seehofer a Merkelová pravdu, když říkají, že přistěhovalectví potřebuje jasné principy.“ Podle die Welt potřebuje přistěhovalecká země, jako je Německo, přistěhovalce, „kteří se po určité rozumné době naučí německy a složí přísahu ústavě (základnímu zákonu).

TAZ ale bije na poplach. Ó diagnóze podle něj není pochyb. S posunem německé společnosti směrem doprava se dějiny opakují. „Více než polovina Němců by si přála omezit náboženskou svobodu muslimů“ a 37 % by preferovalo spolkovou republiku bez islámu. Deník odkazuje na některé historické paralely, jmenovitě na antisemitskou rozepři, která od roku 1879 zmítala Berlínem. V tehdejší době, tedy pár let po německém sjednocení a uprostřed hospodářské krize, vyzýval publicista Heinrich von Treitschke k celkové asimilaci náboženských menšin. „O 130 let později staví debata o islámu na podobných požadavcích,“ píše Tageszeitung. „Všechny představy o civilizovanější spolkové republice, o bezstarostné a vlastenecké radosti ze života v novém Německu jsou jen klam. V říjnu 2010 to zavání osmdesátými a devadesátými lety, kdy v Německu hořely domy Turků a dalších cizinců.“

Je země s 2600 mešitami islamofóbní?

Politika dnes uplatňuje starý recept: hledání obětního beránka v dobách krize. Tzv. „muslimové 2000“ byli Němci jako všichni ostatní, vítr se ale obrátil v roce 2004, píše deník. Atentáty z 11. září 2001 a vražda nizozemského režiséra Théa van Gogha „vyvolaly paniku, která ukončila jaro integrační politiky počátku století“. Rozvážnější Die Zeit konstatuje, že se současný vládní populismus živí strachem veřejnosti. Horst Seehofer se dokonce dostal na úroveň Geerta Wilderse v Nizozemí. „V době, kdy se legitimita velkých politických stran rozpadá, čelí i Německo pokušení populismu,“ píše s povzdechem týdeník. Angelu Merkelovou a spolu s ní celou politiku děsí úspěšnost xenofobních a populistických tezí Thila Sarrazina. „Bojíme se, aby nás neuchvátila vlna, kterou vyvolal – ale zároveň se pokoušíme na té vlně svézt.“

Podle Die Zeit debata ukazuje, na jaké úrovni bude probíhat integrační politika, která je srovnatelná s politikou vedenou v sedmdesátých letech vůči východní Evropě nebo s politikou odzbrojování. „Němcům můžeme věřit, že jsou schopni zachovat rozvážnost,“ ujišťuje Die Zeit. „Průzkumy ukazují, že skepse vůči islámu narůstá. Je ale země, která podpořila výstavbu 2 600 mešit a modliteben bez nějakých výraznějších konfliktů, skutečně islamofobní?“ Hamburský deník by si přál, aby muslimové dali najevo slovo uznání, „protože vůbec není jisté, že země zůstane vůči světu stále tak otevřená. Politika musí překonat strach veřejnosti a říci pravdu: Nezavalí nás hordy muslimů.“ Deník připomíná, že německá čistá migrace je negativní, a soudí, že „otázka nezní, jaké množství islámu je v Německu únosné, ale jak velký nedostatek velkorysosti Německo snese“.