Kdy naposledy mávali demonstranti vlajkou Evropské unie s takovým zápalem? V padesátých letech na francouzsko-německé hranici? V roce 1989 během tzv. sametových revolucí od Bukurešti po Tallinn? Dnes jimi znovu mávají na demonstracích na Ukrajině a posledních pár týdnů také v Moldavské republice. „Evropa“ je tam ještě synonymem naděje. Nebo přesněji řečeno: nejdříve prosperita, pak bezpečnost a nakonec svoboda. Tři stavy, které uznávají všechny lidské bytosti.

Jestliže se moldavské demonstrace konaly ve znamení důvěry, ty ukrajinské byly v barvách smutku a rozhořčení. V pátek u příležitosti summitu pořádaného v Litvě – předsednickém členském státě – představila EU projekt, jehož název je doposud synonymem spíše slibu než činu: Východní partnerství. To mělo za úkol sblížit EU a její východoevropské sousedy. Rusko se proti ní okamžitě postavilo a projekt kategoricky odmítlo. Z kavkazských států se od projektu distancoval Ázerbájdžán, autoritářská země bohatá na nerostné suroviny. Následovala na Rusku silně závislá Arménie a totalitní Bělorusko.

EU vyjednala asociační dohody se třemi zbývajícími zeměmi – Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem. Jedná se o ambiciózní dokumenty, které počítají s právní harmonizací (právní řády východních států by se měly přiblížit unijní legislativě) spolu s posílením demokracie a tržní ekonomiky a růstem volného obchodu založeném na omezení cla. Jak lze říct takovému projektu ne ? Celkem snadno. Zase jsme si jednou mohli ověřit moudré rčení, které praví: nikdo nemůže žít v míru, když se to nelíbí jeho sousedovi.

Cukr a bič

Prosperita, bezpečnost a svoboda sousedů – to jsou důvody, proč oponovat rozzuřenému Rusku pod vedením Vladimíra Putina. Ti, jimž stačí jednodušší vysvětlení, možná padnou na ruské přísloví: když dva vesničané žijí vedle sebe, jeden má krávu a druhý nemá nic, co si přeje ten chudší? Aby kráva toho bohatého chcípla.

Rusko chce zabránit tomu, aby se v jeho sousedství objevily odlišné modely společnosti a státu, nebo, nedej bože, občanská společnost vědomá si své síly. U příležitosti dvou setkání, které se uskutečnily v krátkém rozmezí, ukázal Putin na ukrajinském prezidentovi Janukovyčovi, jak umí používat techniku cukru a biče. Co se týče Evropské unie, dostala výprask: minulý čtvrtek se Ukrajina, která je jednou z největších čistě evropských zemí, rozhodla odstoupit od asociační dohody s EU.

Může to působit paradoxně, ale v příštích měsících bude muset Unie dokázat, že je schopna definovat politiku se svými východními sousedy, Moldavskem a Gruzií. Měli bychom v ambicích polevit? Obě země chtějí ve Vilniusu parafovat asociační dohodu, což je poslední etapa před samotným podpisem. Ještě nikdy nehráli evropští představitelé v utváření proevropské vlády tak významnou roli jako v Moldavsku.

Chudá nestabilní zóna

Za šest měsíců se budou konat evropské volby a po nich o půl roku později volby v Moldavsku. Pokud EU poleví v úsilí a nevyšle zemi dostatečně silný vzkaz, například v podobě zrušení vízové povinnosti, mohli by si volební vítězství odnést klidně komunisté.

Handicapem obou zemí jsou „zmrazené“ konflikty. V Gruzii proto, že třetinu území okupují ruské jednotky, v Moldavsku proto, že si separatisté podporovaní Ruskem vytvořili na části území stát ve státě. To by ale dějinnému vývoji nemělo být na překážku: samozřejmě je možné obě země stabilizovat a přiblížit EU. Otázka, která dnes vyvstává, ale není otázka přidružení, nýbrž obchodních vztahů a změny. Váhu má dnes to, co je důležité a co lze reálně uskutečnit. Skoro jsme zapomněli, že Kypr, členský stát EU, byl rozdělen ve dví. A toto rozdělení přetrvává.

Jinou možností je vznik nového impéria kolem Ruska, které by se nicméně od bývalého Sovětského svazu značně lišilo. Moskva musela v té době zajistit obyvatelstvu států na evropské periferii lepší životní úroveň než svým vlastním občanům, aby je udržela v klidu. Nyní by to vypadalo jinak. Nové satelity by vytvořily neucelenou, nestabilní a chudou zónu, která by do světa vysílala miliony nelegálních pracovníků stavět od Madridu po Moskvu výškové administrativní budovy. A doma by jejich ženy dříve nebo později hodily vybledlé evropské vlajky do koše...