Sýrie je peklo pro novináře, prohlásilo sdružení Reportéři bez hranic, poté co zmizeli dva švédští novináři. Ale není to peklo jen pro novináře. Během posledních dvou let uprchlo ze Sýrie před válkou více než 2,2 milionu lidí.

Obrázky, které slouží jako svědectví, jsou otřesné. Peklo. Zranění, mrtví, zplynovaní lidé, další, kteří viděli, jak byli zmláceni či zavražděni členové jejich rodiny.

Od března 2011 je mezi registrovanými oběťmi více než jedenáct tisíc dětí. Podle britské zprávy většina z nich zemřela při bombových a granátových útocích, 389 dětí zabili ostřelovači, 764 jich bylo popraveno a více než stovka byla mučena. Ženy byly napadeny, znásilněny a použity jako lidské štíty.

Na ty, kterým se podařilo ze země uprchnout, čekají často nové zkoušky. Přeplněné utečenecké tábory s nedostatkem vody a jídla v sousedních zemích: Turecku, Libanonu, Iráku a Jordánsku. Jiní se pokoušejí dostat do Evropy, často až do Švédska, přes Středozemní moře. Životunebezpečné peripetie na vratkých lodích, jakých jsme byli svědky letos na podzim. Svědectví jsou děsivá. Lodě přeplněné k prasknutí. Rozdělené rodiny. Převaděči, kteří vydírají a chovají se k cestujícím brutálně.

Souboj s časem

Členské země EU dosud přijaly jen něco málo přes 40 000 syrských běženců. Počet lidí, kteří zkouší své štestí v Evropě, se však zvyšuje. Ředitel Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) u příležitosti návštěvy Bulharska prohlásil, že je nezbytné, aby evropské země neuzavíraly své hranice a běžencům poskytly potřebnou pomoc.

Skutečnost tomu bohužel zdaleka neodpovídá. Řecko, Bulharsko a Itálie syrské občany nelegálně vyhostily. Když se cestující na lodi, která se začala potápět poté, co na ni vystřelila loď libyjského námořnictva, snažili přivolat na pomoc italskou námořní hlídku, bylo jim řečeno, ať raději zkusí Maltu, a tak trvalo dalších několik hodin, než se pomoc dostavila. Zachráněno mohlo být 268 lidských životů.

Na říjnovém zasedání vedoucích představitelů EU byla na pořadu dne migrační politika, těsně po hrůzném neštěstí, k němuž došlo u břehů Lampedusy. Politici se však byli schopni dohodnout pouze na jediné věci: že budou o tématu hovořit na příštím zasedání v prosinci a následně v červnu. Situace na Lampeduse však zůstává neudržitelná. V listopadu UNHCR informoval o tom, že tábor s kapacitou 250 míst ubytovává 700 lidí. Vše se vleče. Uprchlíci mezitím nemohou pracovat a děti nechodí do školy.

Všechno špatně

Švédsko je jediným členským státem EU, který uděluje povolení k trvalému pobytu, hodně Syřanů tak zkouší štěstí právě tady. Je mezi nimi mnoho nezletilých bez doprovodu. Pro běžence dnes existuje jen málo legálních způsobů, jak se do Švédska dostat, a často nemají jinou možnost než se uchýlit k převaděčům.

Tento týden zveřejnil [švédský deník] Svenska Dagbladet [reportáž] o rodině, které se podařilo dostat do Švédska na turistické vízum, rodina ale nesměla v zemi zůstat. Vzhledem k tomu, že šlo o rakouské vízum, měli být – podle Dublinské úmluvy – vyhoštěni do Rakouska a tam měla být také posouzena jejich žádost o azyl. Chtěli, aby všechno bylo jak má být. Nakonec ale bylo všechno špatně.

Pokud nedáme Syřanům okamžitě možnost dostat se do Švédska zákonnou cestou, mohla by jim (relativní) velkorysost Švédska zanechat jen hořkou pachuť na jazyku. V současné době by vedoucí představitelé EU už mohli vědět, že není možné účinně sledovat hranice. To je důvod, proč je lepší je neodkladně otevřít a přijmout uprchlíky, kteří prchají ze syrského pekla.