Na danou situaci lze nahlížet z několika úhlů pohledu. A když se na to díváme odtud – z italského ostrova Lampedusa – ten nejjednoduší úhel je, jako vždy, ten nejpozoruhodnější. Jsme zde svědky inscenace statistických výhledů o migračních tocích budoucnosti, v niž vystupují protagonisté z masa a kostí. Jsme svědky invaze islámského světa a Maghrebanů do bohaté Evropy.

V Lampeduse to už začalo. Za poslední tři dny z jihozápadu, tedy z revolučního Tuniska, připlulo 3 000 lidí na ostrov, který má stěží víc než 5 000 obyvatel. Z přístavu Zarsis na druhém břehu navíc vyplula další plavidla a vzhledem k tomu, že moře zůstává velmi klidné, bude během několik dnů na ostrově více imigrantů než místních. Jde vlastně o generální zkoušku toho, co by se tady mohlo stát ve velice blízké budoucnosti. Tato generální zkouška se však týká celé Evropy.

Vláda vyhlásila humanitární stav nouze. Prostřednictvím trajektů a letadel pronajímaných za 30 000 euro za jeden let se snaží přesunout alespoň část lidí, kteří se na ostrově vylodili a kteří utíkají před občanskou válkou, do jiných sběrných táborů. Panuje tu snaha, ale vydržet dlouho tento rytmus vyloďování bude těžké. Starosta Lampedusy Bernardino De Rubeis, který nespal už tři dny a který se snaží napravit svou pověst [v roce 2009 byl vyšetřován kvůli korupci], prohlašuje: „Vidíte, děláme, co můžeme.

Lampedusa od svých povinností neutíká. Ze všech stran se šíří spousta komentářů, ale já se stále ptám: Kde je k čertu Evropa?“ V noci z 11. na 12. února se vylodilo dalších 600 Maghrebanů, které musíme ubytovat nejlépe ve veřejných budovách. Podle ministra vnitra Roberta Maroniho by mezi běženci mohli být i lidé Usámy bin Ládina. To je závažné riziko. V tomto případě tedy není pochopitelné, proč masu utečenců řeší jen sedm či osm karabiniérů. Několik dalších se je snaží přesunout jinam, ostatní mají pohotovostní výjezdy jinde, naštěstí jim pomáhá skupina ochotných dobrovolníků.

Zprávy, které z opačného břehu Středozemního moře přicházejí, optimismus zrovna nevzbuzují. V Tunisku padl režim, v Egyptě také, bouří se i Alžírsko a dokonce i „přítel“ Kaddáfí už nemá ve svém stanu tak klidný spánek. Rozvíjí se krize s nejasným vývojem a naprosto nepředvídatelným scénářem. Ale to, co se děje na druhém břehu, se stále více podobá nezadržitelnému dominovému efektu, který před dvaceti lety nechal padnout všechny socialistické režimy. Jeden za druhým. Myšlenka, že několik severoafrických tyranů představovalo hradby proti nájezdům do bohaté Evropy, se hroutí pod tíhou rozhněvaných davů a občanských válek.

Lampedusa je od těchto bouřících se zemí co by kamenem dohodil a také na to doplácí. Nicméně představa, že by zde tento problém mohl vzniknout a také se zde vyřešit, je hroznou iluzí. Tárik, Tunisan s účesem à la Jimmi Hendrix, v Itálii žije už dlouho, pracuje pro jednu humanitární organizaci a karabiniérům pomáhá s nemožným úkolem spočívajícím v identifikaci nově příchozích. Ani on už za poslední dvě noci nezamhouřil oko. Problém vysvětluje jasně: „Téměř nikdo z těch, se kterými jsme mluvil, nechce zůstat tady, v Itálii. Většina z nich podle vlastních slov míří do Francie či Německa. Svou odyseu začínají v Lampeduse proto, že se jedná o nejbližší evropské území, ale na to, že by tu zůstali, ani nepomyslí.

Lampedusa si mezitím musí pomoci sama a v rámci možností udělat, co je v jejích silách. Starosta nechal zrekvírovat veškeré minibusy zajišťující na ostrově veřejnou dopravu, kterými místní evakuují Tunisany z pobřeží a rozdělují je do všech možných ubytovacích kapacit. Velké jeřáby a nákladní vozy na tažení rybářských lodí slouží k vytahování kocábek zabavených Tunisanům, které se poté naloží na kamiony a odvezou na skládku pod širým nebem ve středu ostrova. Pekaři pracují bez oddechu, aby nasytili tisíce neočekávaných hostů. A další projev štědrosti: Všem se rozdávají zdarma cigarety. A kdo by řekl, že se před touto invazí ostrov bouřil! Rybáři stávkovali a hoteliéři se na stávku chystali. Nafta pro lodě tu totiž stojí dvakrát víc než ve zbytku Itálie.