Zatímco národy jižního Středomoří bojují o znovuzískání své důstojnosti, my si té naší vůbec nevážíme. Pojmem doktrína se v zahraniční politice označuje snaha zareagovat stejným způsobem na celou sérii událostí, které v zásadě představují stejné výzvy.

V roce 1947 prezident [Spojených států] Truman oznámil, že jeho vláda bude podporovat „svobodné národy, které čelí pokusům o podmanění ozbrojenou menšinou či vnějším tlakům“. V roce 1968 Brežněvova doktrína umožnila Sovětskému svazu vojensky zasáhnout s cílem obnovit socialistický řád v zemích střední a východní Evropy. A ukončení studené války bylo strvzeno v roce 1989, když Gorbačovův mluvčí na otázku ohledně uplatnění Brežněvovy doktríny v případě demokratických reforem v Maďarsku a Polsku odpověděl zcela neočekávaně, že nadále bude platit Sinatrova doktrína v narážce na populární píseň tohoto zpěváka nazvanou „I Did It My Way“ [„Udělal jsem to podle svého“], což v regionu vyvolalo demokratizační dominový efekt.

EU výměnou za změny nic nenabízí

Evropská unie dnes místo toho, aby hledala doktrínu, kterou by na arabské revoluce zareagovala, kolem nich kráčí po špičkách. Tato doktrína nemá název ani obsah. Název nemá kvůli do očí bijícímu nedostatku leadershipu na všech úrovních: Na národní úrovni se hlavy členských států po očku sledují, aby to nebyly právě ony, kdo udělá tu chybu a podpoří změny jako první; a ani Ashtonová v Bruselu nechce nic riskovat. Tato krize pro ni mohla být příležitostí, jak se prosadit, ale baronka přijala s naprostou odevzdaností roli obyčejné mluvčí, která tlumočí to, na čem se sedmadvacítka jednohlasně shodne, tedy když už se jí to podaří. A tak nebude ani Ashtonové doktrína. Ale stejně by se ani pro tuto doktrínu nenašel obsah, protože naši lídři chtějí, aby se vlk nažral a koza zůstala celá: Protestovat, aniž by to vyvolalo nepříjemnosti; ovlivňovat, aniž by se vměšovali; odsuzovat, aniž by uvalovali sankce; pomáhat, aniž by riskovali; účastnit se, aniž by za to zaplatili. A k tomu navrch, jako pokračování pokrytectví, kterým se až doposud řídili, dokonce už ani neskrývají, že tím, co je doopravdy znepokojuje, jsou uprchlíci a ceny energie. Je to jako zázrak v podobě Coca-Coly bez cukru a kofeinu. Evropa právě světu představila svou Doctrine Zero, Nulovou doktrínu v podobě změn, za které nic nenabízí.

Mezinárodní společenství musí zaujmout tvrdý postoj

Při hledání té správné doktríny by se daly využít principy obsažené v doktorské práci povedeného syna Muammara Kaddáfího Saifa al-Isláma, kterou v roce 2007 obhájil na prestižní London School of Economics pod neuvěřitelným názvem „Role občanské společnosti v procesu demokratizace institucí globálního vládnutí“. Ve své práci se Saif opírá o teorii spravedlnosti Johna Rawlse, který rozlišuje mezi „dobře uspořádanými“ společnostmi, které sice ještě nejsou zcela demokratické, avšak jsou pacifistické, jejich lídři se u svých občanů těší jisté legitimitě, respektují lidská práva, a na druhé straně „zlotřilými“ režimy či „nespravedlivými“ společnostmi, které systematicky porušují lidská práva a které se proto musejí podrobit tlaku a sankcím, musí jim být odmítnuta vojenská pomoc jakéhokoliv typu a musí s nimi být pozastaveny či zmrazeny veškeré hospodářské vztahy.

Saif al-Islám na straně 236 své dizertační práce (o radikálním islamismu) píše: „Tato práce se opírá o Rawlsův argument, že zlotřilé státy by se neměly ponechat bez kontroly.“ A na straně 237 pokračuje: „Izolace a eventuální transformace těchto zločineckých států je pro globální stabilitu životně důležitá.“

Uplatněme tedy Rawlsovy principy (převzaté Organizací spojených národů v rámci koncepce nazvané „Odpovědnost za ochranu“) a vyznačme jasnou dělicí čáru mezi těmi, kdo v těchto dnech používají násilí proti společnosti, a těmi, kdo vedou dialog s opozicí. Zdá se, že sedmadvacítce to sice zatím nedošlo, ale Libye provedla zásadní kvalitativní skok, na který Rada bezpečnosti OSN musí zareagovat přijetím přísného režimu sankcí, vyhlášením bezletového prostoru, okamžitým zahájením procesu u Mezinárodního trestního soudu a zmrazením veškerých aktiv Kaddáfího rodiny v zahraničí. Je to zlotřilý stát a musíme s ním také tak zacházet.